Joe Biden přežil vysilující volební kampaň i napínavé volby. Nyní musí odrazit právní překážky, které mu klade volební tým amerického prezidenta Donalda Trumpa. A i když s největší pravděpodobností vstoupí 20. ledna 2021 do Bílého domu, dost možná si tam položí otázku, zda meta, o kterou tak dlouho usiloval, není jen otráveným ovocem.
Až prezident Biden nastoupí do úřadu, bude se potýkat s rozsáhlou hospodářskou krizí, sezonní eskalací smrtící pandemie a brutálním mezinárodním prostředím. Tyto výzvy by byly zkouškou i pro nejostřílenějšího lídra. Bidenovu situaci však budou dále komplikovat rozštěpená vládní moc, nepřátelsky naladěný soudní systém, oslabená federální správa a přetrvávající trumpovský populismus v řadách veřejnosti.
V minulosti mohl nově zvolený prezident očekávat při schvalování legislativních návrhů jistou spolupráci druhé strany. Biden by nic podobného čekat neměl. Republikánští kongresmani ve volbách do značné míry překonali očekávání a nebudou vidět důvod ke kompromisu. Udrží-li si republikáni většinu v Senátu, mohou a budou se pokoušet Bidenovu administrativu podkopávat, aby si připravili půdu pro odvetu demokratům ve volbách v roce 2022. Pokrokové návrhy zákonů budou předem mrtvé a bolestně potřebné ústavní reformy sboru volitelů, volebních zákonů a prezidentského působení nenastanou. Pravděpodobnější je, že Američané budou muset snášet sporadické výpadky státní správy ve vřavě studené občanské války, která zachová dosavadní paralýzu – v nejlepším případě.
Také řada Bidenových nominací se v republikány ovládaném Senátu setká s nevraživou reakcí. Republikáni mu pravděpodobně nezamítnou ministra zahraničí či spravedlnosti, ale zasadí se o to, aby výkonná složka neměla dostatečné personální zastoupení. A protože ve volbách nebyli nijak potrestáni za nesmlouvavou taktiku v otázce soudních nominací, budou blokovat a odkládat i veškerá potvrzení federálních soudců.
A i když většinu v Senátu získají demokraté, bude Biden narážet na zlověstné překážky. Potvrzením Amy Coneyové-Barrettové týden před volbami získali republikáni většinu 6:3 v Nejvyšším soudu, který měl už tak pravicovější sklony než jakýkoliv předchozí soud od 30. let minulého století. Současný soud bude dál po troškách oklesťovat právní základy amerických regulačních úřadů a prosazovat společensky konzervativní hodnoty, jak to dělal v uplynulých dvou desetiletích. A i když Biden dokáže protlačit pokrokovou legislativu přes rozštěpený Kongres, stále mu bude hrozit možnost, že soud takovou legislativu srazí. Koneckonců by soud mohl zasadit smrtelnou ránu i zákonu o dostupné péči, významnému úspěchu Bidenova někdejšího šéfa Baracka Obamy.
Vzhledem k pravděpodobně nedostatečnému zastoupení ve výkonné složce a nepřátelsky naladěným soudcům bude mít Biden potíže s uplatňováním výkonné moci. Federální agentury utrpěly v Trumpově éře ztrátu morálky – a také kvalifikovaného personálu – a přeskupení sil s největší pravděpodobností určitou dobu potrvá. Snahy odčinit škody, které Trump napáchal na ekologických, zdravotnických a bezpečnostních regulacích, budou ze strany vyprázdněných agentur přicházet pomalu a veškeré změny budou narážet na skepticismus federálních soudců jmenovaných republikány – zejména těch, které jmenoval Trump.
Podobně i ambiciózní využívání regulační a výkonné moci s cílem reformovat imigraci nebo řešit klimatické změny (podle modelu, jehož průkopníkem se stal Obama) se u soudu setká s vlažnou reakcí. Biden zdědí značnou právní pravomoc přijímat opatření ke zvládnutí epidemie, avšak Trumpem jmenovaní soudci mu budou bránit v případech, kdy se tato pravomoc střetne se svobodou vyznání a majetkovými právy, jak už dříve činili tehdy, když obdobná nařízení vydávali guvernéři.
A konečně je zde neuchopitelná otázka veřejného mínění. Biden sice vyhrál všelidové hlasování, avšak americký elektorát zůstává hluboce rozdělený. Trumpovy žaloby na volební podvod pravděpodobně neuspějí, avšak jeho snaha přesvědčit republikánské voliče, že demokraté volby ukradli, bude mít pravděpodobně trvalý efekt. Podaří-li se Trumpovi delegitimizovat výsledek v očích dostatečného počtu voličů, bude mít Biden ještě větší potíže se zajišťováním podpory pro svou politiku u odcizených republikánů a jimi zvolených přestavitelů. Navíc se Biden bude potýkat i s rozdrobenou demokratickou koalicí, která může v kterémkoliv okamžiku explodovat v bitvu mezi levičáky, umírněnci a protitrumpovskými nezávislými.
Ze všech těchto důvodů Biden nebude moci využít tradiční dobu hájení, které se těšili ostatní nově zvolení prezidenti. Kandidoval jako sjednotitel, ale podobně jako Obama před ním i on záhy zjistí, že ty, kdo vámi opovrhují, si získat nemůžete.
Přes to všechno je Trumpova porážka triumfem americké demokracie. Trump byl nejvíce rozdělujícím a nejdestruktivnějším prezidentem moderní doby. Jeho neschopnost obhájit funkci navzdory tomu, že kandidující prezident má bezpočet výhod, vyšle ctižádostivým politikům signál, že populismus a demagogie nejsou klíčem k vítězství. Už z toho důvodu – i kdyby žádný jiný nebyl – bychom si měli tento okamžik vychutnat.
Eric Posner, profesor Chicagské univerzity, je autorem nedávno vydané knihy The Demagogue’s Playbook: The Battle for American Democracy from the Founders to Trump (Příručka demagoga: Bitva o americkou demokracii od zakladatelů po Trumpa) (All Points Books, 2020).
Copyright: Project Syndicate, 2020.
www.project-syndicate.org