Na Bloomberg Markets před pár dny hovořili o . Důvodem jsou oznámené plány na rozdělení firmy na tři části: zdravotní péče, energetika a letectví. Současný ředitel na Bloombergu vysvětloval, jaké to bude mít výhody - v podstatě hovořil o lepším zaměření se na to, co daná oblast dělá, lepší spolupráci v rámci jednotlivých segmentů a podobně. Padá svým způsobem poslední konglomerátní dinosaurus. Zrodí se noví?
Je známo, že bylo jednu dobu považováno za ukázku toho, „jak se to má dělat“. Obrovská firma s diverzifikovanými aktivitami, synergiemi a kdo ví čím vším ještě – klasický konglomerát postavený podle strategických a manažerských pravidel, která byla v kurzu v osmdesátých a devadesátých letech. Nadšení ale postupně začalo opadat s tím, jak se více a více ukazovalo to, co bych nazval „náklady (konglomerátní) velikosti“. Tedy to, že vedle úspor z rozsahu, synergií a podobných efektů se projevují i frikce, pokles efektivity a přehledu...
Podobné náklady z rozsahu nemusí být omezeny jen na konglomeráty. Já o nich uvažuji třeba i ve vztahu k velkým bankám. Jejich konkrétním projevem může být to, že vedení takových institucí nemůže mít ani zdaleka přehled o tom, co se v nich vše děje. A to na úrovni, na které by tento přehled mít asi mělo. Mně se vždy líbily menší, jasně zaměřené firmy, obdiv ke kolosům moc nechovám. Někdy se mi zdá, že právě velikost tu je cíl sám o sobě, a kdo ví, zda tomu tak nebylo do nemalé míry i u .
Jak jsem zmínil v úvodu, je svým způsobem posledním dinosaurem, ale obrovských firem s hodně diverzifikovanými aktivitami najdeme dosti i dnes. Na jednu stranu je zřejmé, že třeba , v budoucnosti potenciálně a podobné společnosti, jsou přece jen jiného druhu než . Na stranu druhou i u nich platí, že se vydávají, či potenciálně mohou vydávat, mnoha směry, které s jejich jádrovou/počáteční činností nepojí zase tak silná vazba.
Vezměme pro pár úvah třeba Teslu. Její jádrová činnost je zřejmá. Zejména analytici a investoři tíhnoucí k býčímu pohledu na tuto firmu k tomu dodávají celou řadu toho, co by mohla ještě dělat (a tudíž co zvyšuje její hodnotu nad tu generovanou samotnou elektromobilitou). Máme tu tedy energetiku točící se kolem bateriových systémů, nebo systémy autonomního řízení umožňující podle jedné teze dominanci v robotaxikaření. Či třeba pojišťovnictví. I u Tesly, která začíná u tvrdých aktivit, by tedy expanze do dalších oblastí byla postavena kolem dat a softwaru.
Toto datové pojivo je pro „konglomeráty“ dneška typické a zároveň se stává pojivem kontroverzním – z hlediska tržní síly, možnosti zneužívání a následně regulace apod. Zda bude v budoucnu toto pojivo dost silné na to, aby udrželo zvětšující se giganty pohromadě, nevím. Vybavuje se mi v této souvislosti právě , u které by se dalo tvrdit, že by měla být relativně jednoduše schopná dostat ze svých dat maximum – třeba využít data nasbíraná přímo ze silnic v autonomii a zároveň v pojišťovnictví. Před časem jsem tu ale poukazoval na to, jak jeden investor rozebral býčí pojišťovnickou tezi Tesly jedné investiční skupiny. V jádru věcí tím, že pojišťovnictví je natolik jiné podnikání, že by v Tesle včetně její rozvahy muselo dojít k velmi významným změnám.
Dovedu si ale představit, že dnešní technologické „konglomeráty“ jsou skutečně něčím úplně jiným. I tak se mi ale zdá, že téma pádu dinosaurů a „(už ne) tak jako doposud“ se začíná hlásit stále více. I když na jiných úrovních a možná zejména ve vztahu k zaměstnancům. Ale to již by se z mého článku stal také takový úvahový konglomerát a to nedopustím.