Předražený dolar a dlouhodobé anomálie

BCA Research tvrdí, že dolar je nyní na základě parity kupní síly (PPP) hodně předražen, opak by měl platit třeba o japonském jenu. Jakou mají podobné odhady relevanci?

1. Hlavně sazby a kapitál, PPP v ústraní: Na úrovni běžných zpráv z finančních trhů se ve vztahu k měnovým kurzům hovoří většinou o sazbách. Tedy o tom, jak by v některé zemi měly růst, či klesat sazby (relativně k zemi druhé) a jak by tedy měl kurz měny země první posilovat, či oslabovat. Jde o logiku založenou na toku kapitálu, který by měl vyhledávat vyšší zhodnocení a tudíž se přesouvat do zemí s vyššími sazbami a tlačit jejich měnové kurzy nahoru. A naopak.

K tomuto pohledu by toho šlo hodně dodat, včetně rizikové „porovnatelnosti“ sazeb a rizikových prémií (viz níže). Ale nyní mi jde jen o poukázání na to, že tento „kapitálový“ pohled alespoň na oné běžné neakademické úrovni typu Bloombergu, či CNBC dominuje, zatímco o PPP slyšíme jen málokdy. U ní jde o pohled založený na toku zboží. V principu říkající, že měna země, kde je z mezinárodního pohledu levněji, by měla posilovat a naopak. Protože poptávka se bude přesouvat právě k levnějšímu zboží a popřípadě službám a tudíž k měně této země, která tím bude tlačena nahoru (a nakonec může úplně eliminovat tuto levnost).

Jak jsem zmínil, BCA research v jedné ze svých posledních analýz tvrdí, že dolar je z pohledu této logiky značně nadhodnocen, konkrétně asi o 20 %. O více jak 20 % je naopak podhodnocen japonský jen, švédská koruna a také euro. Teoreticky by tedy mělo docházet k tomu, že by světový spotřebitel měl nakupovat zboží v Japonsku a eurozóně a táhl místní měny nahoru, zatímco o dolar by kvůli americké drahotě ani nezavadil a ten by mířil dolů.

2. Dlouhodobé anomálie? Ekonom Scott Sumner před pár měsíci poukazoval na to, že index spotřebitelských cen vzrostl během poslední 28 let v Japonsku o 4 %. Pozor - ne ročně, ale celkově. Jak píše pan Sumner, „dolar přitom za stejnou dobu posílil k jenu o 6 %. Pokud to dáme dohromady a věříme v teorii parity kupní síly, domnívali bychom se, že ceny v USA tedy za stejnou dobu klesly asi o 2 %. Jenže tak tomu ani zdaleka nebylo, protože vzrostly o 90 %. Reálný měnový kurz dolaru k jenu vzrostl asi o 92 %“. Výše uvedený odhad BCA tedy není jen nějakou krátkodobou anomálií, ono to nefunguje dlouhodobě.

Pan Sumner k tomu dodává, že on sám každým rokem čeká, že „PPP začne fungovat“, stále se tak neděje, ale stále myslí, že PPP je nejlepším způsobem, jak predikovat dlouhodobý kurzový vývoj třeba až do roku 2049 (tedy na dalších 28 let). Logika, která stojí za PPP, je totiž podle něj tak přesvědčivá, že „každou anomálii je lehčí vysvětlit jako jednorázový jev“. Včetně popsaného dlouhodobého vývoje kurzu dolaru k jenu.

Nedávno pan Sumner zase na svém blogu psal o tom, že porovnávat HDP jednotlivých zemí na základě běžných cen/kurzů nemusí dávat v podstatě žádný smysl a za příklad dával hodnotu dopravních služeb metra v Pekingu a v New Yorku. Pokud bychom jejich nominální hodnotu porovnávali za pomocí běžného kurzu, ignorovali bychom, že reálné (o kurz upravené) ceny lístků jsou v Pekingu ve srovnání s New Yorkem asi pětinové. A i toto pak spolu s řadou dalších příkladů ukazuje na předražený dolar, tentokrát k renminbi – z pohledu PPP.

3. Globální nerovnováhy: Vyhraje nakonec PPP tak, jak věří pan Sumner na základě „neúprosné“ logiky reálných cen? Zejména v současné době, kdy nedominují dokonce ani úrokové diferenciály ale rizikové prémie a bezpečné přístavy nahrávající dolaru*, se úvahy o nějaké PPP mohou zdát jako další finance fiction. Na stranu druhou základní (ne)rovnováhy vypadají ve světové ekonomice stále podobně:

Spojené státy si půjčují na spotřebu z jiných zemí/ty jim půjčují na jejich spotřebu, aby měly doma více pracovních míst. Obrat této dynamiky včetně neustálého zadlužování Spojených států (a hromadění pohledávek v zemích jako Německo, či Japonsko) by byl téměř nevyhnutelně spojen se slábnoucím dolarem. A namísto neviditelné ruky trhu by jej dolů táhla právě hodně viditelná PPP. Tedy rozdíl mezi tím, kde se dolar již dlouho nachází a kde by měl své místo na základě porovnatelných cen.