V prvním a druhém čtvrtletí minulého roku americký reálný produkt klesal, ale recese oficiálně vyhlášena nebyla. Takový postup byl poměrně v souladu s tím, jaký pocit obecně z ekonomického vývoje pramenil. Akcie sice oslabovaly, ale trh práce byl (a stále je) mimořádně silný. Ukazuje to, že recese je docela volný pojem. S čím počítá cyklická část akciového trhu?
Rotace chtiví investoři se obvykle drží toho, že během boomu si vedou lépe firmy a akcie citlivé na ekonomický cyklus. Během recese by si zase vedly hůře, než zbytek trhu. Proto od nich investoři prchají směrem k sektorům defenzivním. Tedy těm na cyklus necitlivým. Toto jednoduché téma ale může nabrat na složitosti, pokud si klademe otázky týkající se výhodnosti široce rozšířeného stádové chování, dopadu rotace na ceny (a jejich poměry k hodnotě) a podobně.
Podívejme se nyní jak si nyní a v minulosti vedly cyklické sektory bez finančních titulů. Za posledních více než deset let poměrně kopírovaly ISM ve výrobním sektoru. ovšem ke grafu píše, že cyklické sektory sice již nějakou dobu zaostávají za trhem, ale jejich ceny stále neodráží scénář recese. Ekonomové banky mají přitom evidentně na mysli mezeru mezi oběma křivkami. Pokud se přitom podíváme do minulosti, měla ISM v podobných případech často větší gravitaci – akcie se vydaly za ní a ne naopak:
Zdroj: Twitter
Pokud dám stranou roky 2020 – 2022, tak sektor zboží dlouhodobé spotřeby je nyní valuačně hodně našponovaný. Data Eda Yardeniho to ukazují jak na úrovni poměru cen k ziskům (PE), tak u PEG, tedy poměru PE a dlouhodobějšího očekávaného růstu zisků. Průmysl má PE poměrně vysoko, PEG ani ne. IT sektor má obě měřítka relativně k historii notně nafouknutá*. Ani materiály nevykazují nějakou valuační střídmost, naopak.
Takový pohled na stav cyklických odvětví by možná o očekáváních trhu ohledně recese řekl více, než uvedený graf. A konec konců, proč se omezovat na cyklické sektory. Současné PE celého indexu ve výši 18,4 a PEG na rovných 2 jsou docela extrémy. Vysvětlení? Pokud bychom šli po fundamentální rovině, tak trhy čekají recesi žádnou, nebo velmi mírnou, s mírným dopadem na zisky a (možná hlavně) dlouhodobě přívětivé prostředí pro akcie. Tedy vysoký poměr růstu k požadované návratnosti (tj., z velké části k výnosům dlouhodobých dluhopisů). Není třeba zdůrazňovat, že s dlouhodobě vyšší inflací se tyto body moc neslučují.
*Probíhá diskuse o tom, zda tento sektor představuje spíše cyklickou část trhu, či tu defenzivní. „Matoucí“ je v tomto ohledu možná hlavně to, že velkým technologiím a jejich finančním výsledkům se často daří poměrně dobře v různých prostředích.