Zatímco Spojené státy ničí svou pozici v globální ekonomice, Čína se tu svou snaží posílit a velkou roli v tom hrají zahraniční investice. Jsou ale i země, kterým se Čína záměrně vyhýbá, příkladem může být Indie. Tvrdí to americký ekonom Noah Smith (viz včerejší Víkendář) a zamýšlí se i nad tím, jaká bude další role Indie a Číny ve světovém hospodářství.
„Nejdůležitějším důvodem, proč západní společnosti chtějí vyrábět věci v Indii, nejsou nízké náklady na pracovní sílu. Láká je hlavně obrovský trh, protože umístění továren v Indii znamená získat přímou linku na 1,5 miliardy lidí, jejichž příjmy rychle rostou,“ píše ekonom. A připomíná, že ve výrobním sektoru jsou důležité takzvané úspory z rozsahu: „Čím více jednotek můžete vyprodukovat, tím nižší budou vaše náklady a tím se stanete konkurenceschopnější.“
Podle experta chvíli potrvá, než si Indové budou moci dovolit nejnovější a nejlepší elektroniku, auta a spotřebiče, ale brzy si budou moci dovolit kupovat velké množství zboží. Každá společnost, která se bude podílet na uspokojení této poptávky, získá vyšší příjmy a díky úsporám z rozsahu i nižší jednotkové náklady. „A na rozdíl od Číny Indie pravděpodobně nevyžene nadnárodní společnosti pryč ve chvíli, kdy získá jejich technologie.“
Nadnárodní společnosti budou podle ekonoma zpočátku držet své nejlepší technologie mimo Indii a budou v zemi pouze provozovat výrobu s nízkou přidanou hodnotou. Jakmile však indičtí výrobci zvládnou tento druh výroby, pro nadnárodní společnosti bude mít ekonomický smysl přesouvat se zde k vyšší přidané hodnotě. „Nakonec se indické společnosti samy dostanou na úroveň, kde budou schopny vytvářet své vlastní značky, začít provádět vlastní výzkum a vývoj a konkurovat na globální scéně s využitím úspor z rozsahu, které získají tím, že znají svůj domácí trh lépe než kdokoliv jiný.“
To vše ukazuje, „že nadnárodní společnosti mají přirozenou tendenci vychovávat své budoucí konkurenty. Nikde nebyl tento efekt silnější než v Číně, kam evropské, americké, japonské a korejské společnosti přesunuly výrobu po roce 1990. Mnozí v USA se nyní domnívají, že dovolit to byla vážná strategická chyba.“ Čínští lídři podle Smithe „pravděpodobně souhlasí a jsou odhodláni neudělat podobnou chybu ve vztahu k Indii“.
Pro společnosti typu BYD by tedy bylo levnější přesunout své továrny do Indie, aby využily levnější pracovní síly a obrovský domácí trh. Ale v dlouhodobém horizontu by to mohlo představovat riziko urychlení technologického rozvoje indických rivalů. Samotná Indie by se pak také mohla stát natolik bohatá a rozvinutá, že by mohla být výzvou pro Čínu na světové scéně. „Čínští lídři si pravděpodobně představují novou globální ekonomiku, v níž výroba s vysokou přidanou hodnotou sídlí v Číně, ta s nižší přidanou hodnotou v jiných zemích a Indie zůstává na vedlejší kolejí se svou závislostí na službách,“ míní Smith.
Indie si takový vývoj samozřejmě nepřeje a „má některé mocné spojence“. I vyspělé země jako Německo, Japonsko, Korea či Francie chtějí odvrátit budoucnost, v níž by čínské společnosti dominovaly světové ekonomice. Nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je pak investovat v Indii. „I racionální a rozumné USA by se snažily podpořit co nejvíce investic v Indii a co nejrychleji posílit indické technologické schopnosti a úroveň tamních příjmů. Ale časy, kdy se USA chovaly racionálně a rozumně, jsou pryč. Amerika se alespoň prozatím stáhla ze světa, zapletla se do svých vlastních vnitřních bojů a roztrhala se na kusy bizarní ideologií,“ uzavírá ekonom.
Zdroj: Noahpinion