Ekonom Noah Smith na svém blogu Noahpinion přemítá o dalším vývoji v čínské ekonomice a o tom, zda se Čína cíleně nesnaží brzdit Indii. Spojené státy podle něj „tvrdě pracují na zničení své pozice ve světové ekonomice, ve zbytku světa však stále pokračuje globalizace, a to rychlým tempem.“
„Když se v roce 2000 a na začátku roku 2010 hovořilo o globalizaci, často to znamenalo jen přesun výroby do Číny, ale tomu už je konec. Přímé zahraniční investice do Číny se propadají a společnosti se nyní snaží dostat své peníze ze země ven,“ píše ekonom. Za hlavní důvod bývá podle něj zmiňována kombinace rostoucích mzdových nákladů, uzavření čínského domácího trhu a riziko mezinárodního konfliktu. Sama Čína se pak „mění z místa, kam se investuje, na místo, které investuje.“
Čínské společnosti se podle Smithe předhánějí ve výstavbě továren po celém světě a ve vytváření nových globálních dodavatelských řetězců. Je motivována snahou obejít cla a zajistit si přístup na nové trhy. Maroko se například ukázalo jako překvapivě oblíbená destinace čínských firem, a to díky svým obchodním dohodám s USA i EU. „Jak uvádí Rhodium Group, velká část oficiálních čínských investic jsou ale ve skutečnosti investice stínové – čínské společnosti totiž udržují své příjmy mimo Čínu tím, že předstírají, že provádějí přímé zahraniční investice,“ píše ekonom.
Až do roku 2020 se čínské zahraniční investice zaměřovaly spíše na získávání zahraničních společností, obvykle ve vyspělých zemích – v podstatě čínské společnosti kupovaly americké, evropské, japonské či třeba korejské společnosti, aby mohly získat jejich technologii a použít je jako vstupní bod pro prodej zboží bohatým spotřebitelům. Od roku 2022 se však podle Smithe zaměření Číny výrazně změnilo na investice na zelené louce. Většina z nich je přitom z oblasti automobilového a energetického průmyslu.
Přímé zahraniční investice na zelené louce jsou pro dotyčnou zemi v mnoha ohledech větším přínosem než fúze a akvizice. „Když v nějaké zemi postavíte nové továrny a kanceláře, vytvoříte tím nová pracovní místa a často přinesete nové technologie namísto toho, abyste jen změnili vlastnictví stávajícího podniku. A na rozdíl od fúzí a akvizic se investice na zelené louce zaměřují spíše na rozvojové země, protože u nich jde obvykle alespoň částečně o snižování nákladů,“ píše Smith.
Obecně by se podle ekonoma dalo na čínský investiční boom pohlížet jako na skvělou věc pro celý svět. Pomáhá industrializovat chudé země, jako je Indonésie a Maroko, a diverzifikovat a technologicky modernizovat ekonomiky zemí se středními příjmy, jako je Brazílie, Turecko, Mexiko a Thajsko. „Globalizace vedená Čínou tak vypadá jako pozitivní alternativa k bizarnímu, ideologicky motivovanému ústupu Ameriky ze světové ekonomiky.“ Podle ekonoma ale „existují náznaky, že Čína nebude tak přátelským a dobročinným globalizátorem, jakým byly USA v 19. a 20. století.“
Podle některých názorů se „Čína snaží izolovat největší a nejdůležitější rozvojovou zemi světa… Peking vybízí čínské společnosti, aby stavěly závody v „přátelských“ zemích, zároveň je odrazuje od investic do jiných států v rámci jakési „průmyslové diplomacie“… a v řadě průmyslových odvětví se zdá, že Peking odrazuje čínské firmy od plánů investovat do Indie.“
Peking například podle některých zdrojů „omezuje partnera společnosti Foxconn v tom, aby do Indie přivážel čínské vybavení a čínské pracovníky. Některým čínským pracovníkům Foxconnu v Indii bylo dokonce řečeno, aby se vrátili do Číny. Tento neformální čínský zákaz se vztahuje i na další firmy aktivní v této zemi v Indii... Peking konkrétně řekl čínským automobilkám, aby neinvestovaly v Indii a Čína údajně blokuje vývoz čínských solárních systémů do Indie,“ píše Smith. Motivace přitom může být geopolitické povahy, ale je dobré dodat, že „Indie také zablokovala některé investice mířící do Číny“.
Zdroj: Noahpinion