Ministerstvo financí si dalo tu práci, že spočítalo „náklady na transformaci české ekonomiky“ v 90.letech minulého století. Metodologicky velmi pochybným postupem došlo k pozoruhodně přesnému výsledku 577,5 miliard korun. Rozhodující položkou má být 370 miliard za sanaci všech možných českých bank, dalších 137 miliard měly stát pokusy o záchranu průmyslových podniků. Takto ale ministerstvo sčítá hrušky s jablky a ještě navíc výsledek vydává za švestky.
První (a zásadní) chybou je fakt, že ministerstvo nijak nereflektuje, že různé výdaje stát vyplácel v různých letech a že miliarda v roce 1992 je něco jiného než miliarda v roce 2004. Je to podobné, jako když říkáme, že Temelín stál 100 miliard a přitom jde o pouhopouhý nominální součet výdajů za mnoho let. Jedině korektní by bylo převést všechny částky na společný základ, tj. ceny jakéhokoliv roku. Pokud by, například, základem měl být rok 2004, odhad nákladů by se mohl zvýšit nejméně o jednu třetinu.
Za druhé, „náklady sanace bank“ měly úplně stejné kořeny jako výdaje na „restrukturalizace“ průmyslových podniků. V obou případech šlo, ve velké většině, o pokusy nezkušených politiků a bankéřů zachraňovat nezachranitelné, tj. post-socialistické giganty typu ČKD či plzeňské Škodovky. Jednou se na to používaly peníze přímo z rozpočtu, častější ale bylo zavolat spřátelenému „bankéři“, který rychle pochopil a pár miliard Poldovce půjčil.
Za třetí, často zapomínané pravidlo praví: „money is fungible“. To znamená, že nelze rozdělovat peníze v ekonomice na balíčky a tvrdit, že tento balíček je cenou za transformaci a tento ne. Byly „cenou za transformaci“ výdaje na dávky v nezaměstnanosti a na předčasné důchody? A pokud by nešly shora zmíněné miliardy do Poldovek a jiných průmyslových podniků, o kolik by se zvýšily sociální výdaje? Je „cenou za transformaci“ skrytý implicitní dluh našeho důchodového systému, na který jsme si zadělali v 90.letech?
Jinými slovy, že „transformace něco stála“ není důležité, důležité je, jestli jsme volili ty nejefektivnější cesty, jak transformaci udělat co nejefektivněji a nejrychleji. Na tuto otázku nám ale jakýkoliv přehled ministerstva financí odpověď dát nemůže.
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)