S tím, jak se americká centrální banka FED pomalu připravuje na zvyšování úrokových sazeb, začíná si značná část laické (ale i odborné) veřejnosti klást otázku - jak se v tomto prostředí zachovají hedge-fondy? Od doby, kdy miliardář George Soros a jím řízené fondy ponížily slovutnou Bank of England v její obraně britské libry, se hedge fondy dostaly do pozice, kdy je jim (možná oprávněně) přisuzována až mýtická schopnost hýbat trhem. V roce 1998 - v situaci, kdy fond Long Term Capital Mgmt. balancoval na hraně kolapsu - se dokonce hlavní banky nechaly newyorským Fedem přemluvit a s trochou skřípění zubů fond jakž takž zachránily.
V současné době rozhodně obavy o to, že některý z hlavních hedge-fondů bude chycen "s kalhotami dole" v okamžiku rostoucích úrokových sazeb, nejsou ani zdaleka tak palčivé, jak tomu bylo v roce 1998. Zejména proto, že dopady skandálu okolo fondu LTCM vytlačily mnoho menších fondů z trhu. Ty, které zůstaly, jsou v mnoha případech o dost "komornější" než před šesti lety. Zavedení jednotné evropské měny euro také odbouralo velkou část měnové arbitráže v rámci eurozóny - živné půdy mnoha hedge-fondů.
Jedna věc ale vrásky na čele mnoha investorům přidělává - valná většina peněz, které hedge-fondy zainvestovaly, je vypůjčená. Otázkou tedy zůstává, co se stane v situaci kdy FED opravdu reálně přistoupí ke zvýšení sazeb a výhoda - plynoucí z možnosti půjčit si hodně levně a investovat s potenciálně vyšším výnosem kdekoliv na světě - se začne pomalu rozpouštět. Tato strategie - známá také jako tzv. carry-trade - je nepochybně hybatelem exploze zájmu o akcie a dluhopisy rozvíjejících se trhů v posledních 2-3 letech.
To, jakým způsobem budou tyto pozice dříve či později rozvazovány, působí hlavní obavy. Hedge fondy - zejména tzv. macro-fondy investující na základě vývoje mnoha makroekonomických ukazatelů - byly totiž v poslední době hlavními hráči jak na trhu Treasuries, tak na mnohem méně likvidních trzích, jako jsou trhy konvertibilních dluhopisů nebo trhy s bondy klasifikovanými jako "junk". Skutečná zkouška ohněm však může přijít v okamžiku, kdy "prime brokers" - banky zajišťující hedge-fondům jejich financování, obchodování a velkou část operativy - utáhnou kohoutek v okamžiku prvních obtíží. Další komplikací je fakt, že mnohé banky si vytvořily jistou formu interních kvazi hedge-fondů - pozice v rámci dealingu, s přístupem k bankovnímu kapitálu, vlastními limity a obsluhované nejlepšími obchodníky. Pokud by se externí hedge-fondy dostaly do potíží, je asi velmi pravděpodobné očekávat, že banky je velmi rychle odříznou od kapitálu a začnou jako první zachraňovat své vlastní zájmy.
Vzhledem k tomu, že hedge-fondy spadají pod mnohem laxnější formu (pokud pod vůbec nějakou formu) kontroly než ostatní instrumenty kolektivního investování, vždy je otázkou odhadu, jak velké toto odvětví vlastně je. Podle jednoho takového odhadu - publikovaného investiční bankou Morgan Stanley - je celkový objem aktiv v těchto fondech na cca 725-750 miliardách dolarů. Pro porovnání, v roce 1997 to bylo podle odhadů Mezinárodního měnového fondu 300 miliard. Pokud však vezmeme v úvahu i úvěry a půjčky, jichž hedge-fondy notně využívají, dostáváme se na 1,5-2 biliony dolarů (při vstupních předpokladech, že 75 % hedge-fondů užívá vypůjčené prostředky a poměr vlastních vůči cizím penězům je cca 1:2). Jenom segment "emerging-markets hedge-funds" narostl v roce 2003 do objemu více jak 40 miliard dolarů.
Možná by se s nimi přeci jenom mělo počítat...
Petr Žabža, Patria Direct
Zdroj: Bloomberg LP, Dow Jones