Během včerejška dostaly globální trhy zase jednu pořádnou infuzi strachu. Je asi zbytečné snažit se určit, který z následujících faktorů byl ten dominantní - americký ekonomický růst (jako kdyby měl být růst zdrojem strachu), růst úrokových sazeb (výnos na státních dluhopisech Treasury je na dvouletých maximech), obavy z růstu úrokových sazeb, růst ceny ropy - ten poslední ale jistě stojí za zmínku. Minimálně ve smyslu četnosti debaty o tomto fenoménu ve finančních (a nejenom finančních) médiích, nemluvě o konkrétním dopadu na každodenní život.
Jak si dovolil na serveru CBC Marketwatch pronést, v nezvykle otevřeném tónu, ekonom Paul Erdman - "blížící se ropná krize svým dopadem a šíří zastíní rok 1973". Můžeme si o tom myslet cokoliv, minimálně to však stojí za pozornost. Tato myšlenka je v tuto chvíli sice zcela nedoložitelná a nelze ji ani statisticky kvantifikovat, není však úplně z "jiného světa". P. Erdman dodává - "V tomto okamžiku jsme konfrontováni se třemi potenciálně velmi ničivými faktory, které - pokud se dále prohloubí - dopadnou na ropný trh velmi silně."
* Rostoucí geopolitická nestabilita v regionu středního východu, která se nyní rozšiřuje mimo Irák také např. do Saúdské Arábie - největšího producenta a exportéra ropy na světě.
* Exponenciální růst poptávky po energiích a surovinách, zejména ropě a jejích derivátech, tažený oživením japonské a americké ekonomiky a nečekaným hospodářským růstem v Číně (která sama a sobě nahradila Japonsko jako největší "konzument" ropy).
* Strukturální zhoršení světových zásob ropy. V tomto okamžiku je zcela evidentní, že se blížíme k vrcholu těžby na známých ropných ložiscích (který se mezi experty na tuto oblast nazývá Hubbertův vrchol) - ten má bohužel sílu obrátit cyklickou poptávkovo-nabídkovou krizi ropného trhu do strukturální ropné krize nepředstavitelných rozměrů.
První bod je sice subjektivní, zcela jistě ale obhajitelný. Po zabití několika pracovníků firmy ABB v Saúdské Arábii doporučil americký velvyslanec všem americkým občanům neprodleně opustit zemi. Včera se sabotéři pokusili zničit část ropovodu spojující jižní ropná pole v Iráku a Sýrii. Podle admirála Davida Nicholse došlo k podobným útokům od invaze do Iráku již více než 75krát.
Druhý bod není něčím, o čem by bylo možno polemizovat. Ani krátkodobé snahy "ochladit" Čínu a její spotřebu jistě nezmění dlouhodobý obraz. Bod 3 je sice diskutabilní, dříve či později však dojdeme do bodu, kdy budeme muset akceptovat, co cena ropy dělá. Včerejší flirt s hranicí 40 dolarů za barel se jistě bude opakovat. Jak vyplývá z analýzy IEA - "Současné podmínky na trhu jsou všechno jenom ne stabilní - částečně díky geopolitickým problémům, jistě ale také díky nízkým produkčním možnostem". Na téma hypotetického růstu dluhodobé průměrné ceny ropy z 25 dolarů na 35 dolarů - "Země eurozóny, jež jsou na dovozu ropy vysoce závislé, v krátkém období utrpí nejvíce - jejich HDP v roce 2004 spadne o půl procenta zatímco inflace o 0,5 pp vzroste. Spojené státy na tom budou o něco lépe - jejich HDP poklesne jen o 0,3 %, především díky domácím možnostem těžby. HDP Japonska oslabí o 0,4 % - zde je skoro 100% závislost na dovezené ropě kompenzována relativně nízkou energetickou náročností".
Petr Žabža, Patria Direct
(Zdroj: Tim Price, Ansbacher Wealth, CBC Marketwatch)