18. února letošního roku se ve vydání deníku The Wall Street Journal objevil dopis hlavního ekonoma Evropské centrální banky Otmara Issinga, který v něm nepřímo kritizuje americký Fed za to, že ignoruje cenové úrovně jednotlivých skupin aktiv při stanovování své měnové politiky. Podle jeho názoru existuje široce přijímaný konsenzus, že centrální banky dbají o cenovou stabilitu a udržení inflace na nízké úrovni. Ceny aktiv jako akcie nebo nemovitosti nejsou do této kalkulace zahrnovány - a většinu času to není problémem. Podle O. Issinga je však otázkou, zda stačí v dobách relativně turbulentního vývoje cen finančních (a nejenom finančních) aktiv, uvažovat při tvorbě měnové politiky pouze v rozměru spotřebitelských cen (CPI).
Jeho argumentem je, že pohyby cen aktiv - jak nahoru tak dolů - ovlivňují nákupní rozhodování korporací i jednotlivců a měly by proto být zohledněny při vytváření měnové politiky. Problémem je ale podle názoru mnoha ekonomů nemožnost přesně určit, co lze považovat za inflaci resp. deflaci v rámci jednotlivých skupin aktiv - jejich ceny totiž odráží celkový názor na trhy. Centrální banky se proto shodují v názoru, že nemá smysl "cílovat" ceny aktiv - jakkoliv nadhodnocené tyto ceny mohou být. Snaha tyto ceny uměle ovlivňovat totiž může vnést poměrně závažné nerovnováhy do celé ekonomiky.
O. Issing se tedy ptá, zda centrální banky mohou "cenové bubliny" prostě ignorovat a vzdát se tak jakékoliv zodpovědnosti. Bez ohledu na obtížnost takovéhoto úkolu by mělo být možné označit z pohledu centrálních bank určitou cenovou hladinu jako "bublinu" a začít se podle toho také chovat - především v situaci, kdy je to jasné i zbytku finančních trhů.
"Velká volatilita cen aktiv může znamenat signifikantní chyby v alokaci ekonomických zdrojů a následné obtíže měnové politiky… všechny hlavní deflační periody světové ekonomiky začaly nečekaným, dlouhodobým a dramatickým propadem cen aktiv. Dopad na banky, korporace a jednotlivce dokáže být zdrcující. Navíc, v deflačním prostředí ztrácí měnová politika část své účinnosti - nominální úrokové sazby nemohou klesnout pod nulu. Prevence je jedinou cestou, jak ekonomice a celé společnosti v takové situaci ušetřit hodně ztrát. Centrální banky by se jistě neměly připojovat k vytváření kolektivní euforie ve vztahu k jednotlivé skupině aktiv" - O. Issing.
Navzdory velmi pečlivému výběr slov - typickému pro zástupce jakékoliv centrální banky - je zcela jasné, kde O. Issing stojí. Nepochybně věří tomu, že FED udělal kolosální chybu když nechal "cenovou bublinu" na akciovém trhu dojít tam, kam došla. Rizikem takovéhoto "opomenutí" je podle něho deflace a s ní související jevy.
Petr Žabža, Patria Finance
(Připraveno na základě informací serveru www.comstockfunds.com, publikovaných 4.3.2004)