Konec měsíce se blíží kvapným krokem a s ním i jednání bankovní rady ČNB o měnové politice. Leden je přitom jeden z měsíců, kdy je význam jednání bankovní rady výrazně vyšší, neboť k vedení ČNB bude projednávat „velkou“ situační zprávu, včetně nových prognóz růstu ekonomiky a inflace. O týden později se veřejnost dočká také nové zprávy o inflaci. Jak se mohl změnit pohled ČNB od poslední velké porady na konci října?
Ke spokojenosti ČNB pokračovalo v posledních třech měsících oslabování kurzu české měny vůči euru, a to i bez asistence devizových intervencí ČNB. Kurz koruny k euru kolísal kolem hodnoty 31,50, nad čímž ČNB ústy viceguvernéra Oldřicha Dědka vyslovila spokojenost. Průměrný lednový kurz CZK/EUR prozatím činí 31,49. Vzhledem ke stále rostoucímu významu očekávání budoucího vývoje (nebo alespoň rostoucímu pochopení tohoto významu) si ČNB zjišťuje, jak to vidí domácí a zahraniční komerční subjekty. A i v této oblasti může být ČNB spokojena. Zatímco ještě v září činila průměrná prognóza kurzu CZK/EUR na rok dopředu 29,51, v lednu se zvýšila na 30,28. Samozřejmě lze namítnout, že očekávání mohou být do značné míry adaptivní, tj. ovlivněna aktuálním děním na devizovém trhu, a vychýlená zkreslenými údaji o zahraničním obchodu.
Druhým klíčovým prvkem pro rozhodování ČNB jsou inflační očekávání. Průměrné inflační očekávání analytiků dotázaných ČNB v lednu zvrátilo několikaměsíční klesající trend. A to patrně ještě nezahrnovalo některé nové informace ukazující spíše na další vzestup inflace (zdražení plynu, pohonných hmot, …). S růstem očekávané inflace klesají (ex-ante) reálné úrokové sazby. V součtu tedy máme uvolnění měnových podmínek způsobené oběma složkami: zmírněním předchozího výrazného posílení kurzu koruny a snížením reálných úrokových sazeb.
Na druhé straně vah je odhad aktuálního a budoucího reálného stavu české ekonomiky a z něho vyplývajících inflačních rizik. První čtvrtletí letošní ho roku by podle našich aktuálních prognóz mělo představovat dno cyklického výkyvu. Příčiny lze hledat především za hranicemi ČR. Zahraničnímu obchodu se zbožím se sice doposud dařilo vcelku úspěšně odolávat zamračené obloze západoevropských ekonomik, nemusí tomu tak být ovšem věčně. Navíc si zpomalení hospodářského růstu na západ od našich hranic vybírá daň v jiné podobě: dvouciferný propad vývozu služeb, snížení zaměstnanosti v průmyslu a snížení investiční aktivity v ČR. S „nemocnou“ ekonomikou eurozóny toho ovšem ČNB příliš nezmůže. Naštěstí většina prognóz pro letošní rok vyznívá příznivě. V druhé polovině roku by se měla Evropa alespoň mírně zotavit. Růst domácí spotřebitelské poptávky naproti tomu zůstává poměrně svižný i po nedávné revizi dat a podle dosavadních výsledků mzdových negociací a inflačních očekávání bude růst reálných mezd dostatečně silný na to, aby se dynamika spotřeby domácností vyvíjela nadále příznivě. Mzdy společně s cenami nerostných paliv na světových trzích dnes představují nejvýraznější rizika vzestupu inflace.
Nepříznivá hospodářská situace v EU, a zejména Německu, by mohla vést k úvaze o uvolnění měnových podmínek. K tomu ovšem již dochází díky korekci předchozího posílení kurzu koruny. Vezmeme-li v potaz zmíněná inflační rizika, hovoří krátké zhodnocení aktuálních podmínek pro zachování úrokových sazeb na stávající úrovni. Naplní-li se optimistické prognózy zotavení ekonomiky EU v druhé polovině letošního roku, mohly by se ve stejném období vydat vzhůru také úrokové sazby ČNB, nedojde-li opět k nějakým turbulencím na devizovém trhu.
David Marek, Patria Online