Máte po ruce směnku? Zkuste se na ni podívat. I když vypadá v pořádku, existuje dost velká pravděpodobnost, že bude z nějakého důvodu neplatná. Směnečná pravidla jsou totiž hodně přísná a formální. A navíc jsou někdy vykládána až nesmyslně. Zde je malá ukázka, co může být i nechtěně špatně.
Podstatné náležitostí na směnce musejí být sepsány v jednom jazyce. Bez výjimky. Nejvyšší soud například shledal, že směnka sepsaná v českém jazyce, obsahující u údaje směnečné sumy označení měny „swiss franks,“, je neplatná.
Zákon dále vyžaduje, aby označení „směnka“ bylo pojaté do vlastního textu listiny. Není podstatné, jakým typem či velikostí písma je „směnka“ do vlastního textu listiny vepsána. Rozhodující je to, zda se zbylým textem tvoří souvislý a na sebe navazující celek. Proto nejsou platné směnečné formuláře, kde je slovo „směnka“ pouze v nadpise a dál v textu už nikde. Nejčastější správnou formulací proto je „za tuto směnku zaplatím“ (u směnky cizí „za tuto směnku zaplaťte“).
Třešničkou na dortu v tomto ohledu je absurdní rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ten se před několika lety zabýval posouzením směnky, na které byl podpis výstavce v ohraničeném rámečku - šlo o běžný formulář, kam se do vymezených míst doplňovaly údaje. Soudci dospěli k závěru, že podoba a rozvržení rámečků činí text směnečného prohlášení nesouvislým, kvůli čemuž je směnka neplatná. Naštěstí zakročil Ústavní soud, který rozsudek Nejvyššího soudu zrušil. Dnes je tak možné předtištěné rámečky ve směnkách používat, aniž bychom se museli obávat, že ohraničením se podpis přesune někam do vzduchoprázdna a směnka nebude platná
Tehdy, nebo jindy rovná se nikdy
Údaj o splatnosti je jednou ze základních náležitostí každé směnky. Zákon ale výslovně počítá i se situací, že na směnce uvedený není. V tom případě je směnka platná na viděnou, tedy při předložení. Kdo ovšem údaj splatnosti uvede, ale nesprávně, má smůlu – podpůrná úprava se neuplatní. Typicky v situaci, kdy chce neznalý věřitel projevit dobrou vůli tím, že dlužníkovi umožní splatit směnku ve dvou alternativních dnech (třeba buď 20. 6. 2012, nebo 15. 7. 2012).
Co když ale směnka splatnost stanoví s přesností vyšší než na dny? Například může jít o směnku, jejíž splatnost je stanovena na určitou hodinu, nebo na jinak vymezené části daného dne. Dle Nejvyššího soudu takto vymezený údaj odporuje zákonným požadavkům na stanovení splatnosti a způsobuje rovněž neplatnost směnky.
Kdeže to má být?
Zákon říká, že směnka má obsahovat údaj o místu, kde má být placeno. Pokud tento údaj chybí, platí, že tímto místem je místo vystavení směnky (u směnky cizí pak místo u jména toho, kdo má platit). Opět ale pozor: když už nějaký údaj napsaný je, ale neurčitě nebo nedostatečně, může to zase způsobit neplatnost směnky.
Dobrou zprávou je, že stačí, je-li platební místo na směnce vyznačeno alespoň s přesností obce nebo města. Na druhou stranu ale musí být zřejmé, které místo to skutečně je – napsat na směnku bez dalšího „v Hradci“ není nejlepší nápad.
Zákon výslovně říká, že směnku lze učinit splatnou u třetí osoby. Soudy dospěly k názoru, že je-li určeno, u koho se má směnka zaplatit, je tím obvykle stanoveno i platební místo směnky. Jak ale konstatoval Vrchní soud v Praze, pouhé jméno osoby v údaji platebního místa, není-li ze směnečné listiny jasné, v kterém místě se má taková osoba nacházet, nestačí. Proto je vždy lepší dopsat ke jménu této osoby i její adresu.
V jednoduchosti je krása
U směnek více než jinde platí, že méně je více a kreativita ani přehnaná snaha ulehčit dlužníkovi život se nemusí vyplatit. Směnka se může lehce změnit z užitečného obchodního nástroje na zdroj nejasností a problémů. Malý návod na konec: nejjednodušší platná směnka vlastní může být i takto stručná: „Dne 20. června 2012; za tuto směnku zaplatím dne 10. července 2012 panu Janovi Novákovi jednu korunu českou; Petr Novotný, Francouzská 25, Praha.“ Ještě podpis výstavce a to je vše.