Brusel 26. února (ČTK/DPA) - Dvě odřeknuté vrcholné bilaterální schůzky mezi Německem a Francií vrhají jasné světlo na napjaté vztahy mezi oběma zakladatelskými členy Evropské unie. Mocenský boj mezi Paříží a Berlínem o "Středomořskou unii" a Evropskou centrální banku ztěžuje práci už i v neoficiálním hlavním městě unie Bruselu. Diplomaté se obávají otevřené krize, až Francie 1. července převezme na půl roku předsednictví společenství s téměř 500 miliony obyvatel, napsala agentura DPA.
Setkání německého ministra financí Peera Steinbrücka s jeho francouzskou kolegyní Christinou Lagardeovou v Paříži bylo v pondělí zrušeno překvapivě a na poslední chvíli. Již koncem předchozího týdne bylo oznámeno, že se prezident Nicolas Sarkozy a kancléřka Angela Merkelová nesetkají 3. března v bavorském Straubingu, jak bylo plánováno. Důvodem byly prý termínové potíže Sarkozyho. Oba se ale přesto prý sejdou večer 3. března na zahájení veletrhu výpočetní techniky CeBIT v Hannoveru.
Diplomaté ujišťují, že každodenní práce rad ministrů v Bruselu, kde Německo a Francie zasedají spolu s 25 dalšími zeměmi za jedním stolem, nebude kvůli tomuto vývoji ohrožena. Berlín a Paříž spolupracují například velmi dobře v průmyslové a energetické politice. Například se obě země vehementně brání plánu Evropské komise přimět velké energetické koncerny k větší vzájemné konkurenci a snížení cen.
V zahraniční a finanční politice se naopak objevují ostré rozpory. Sarkozy chce v červenci spolu s jižními sousedy EU založit určitou "unii středomořských zemí". Berlín se obává určitého rozštěpení EU a prosazuje energicky, aby byl respektován rámec dosavadních institucí EU. Usmiřovací pokusy Paříže zatím selhaly. Není totiž stále jasné, zda se na kontroverzním podniku mají vedle Německa rovnoprávně podílet i všechny ostatní členské země EU. V politice vůči Africe jsou také rozpory. Německo například nevyšle žádné vojáky do mírových jednotek EU v Čadu, zatímco Francie do tamní pouště vysílá 2100 mužů.
Paříž a Berlín jsou již dlouho v klinči kvůli Evropské centrální bance. Zatímco Francie od frankfurtské banky požaduje snížení úroků pro povzbuzení hospodářství, odmítá Německo všechny politické vlivy na banku. Pozorovatelé mluví o sporu vyznání. Právě kvůli tomuto sporu panují v německé vládě značné výhrady vůči Sarkozyho plánu na svolání summitu zemí evropského měnového systému.
Lidé v Bruselu, kteří to myslí dobře, poukazují na to, že po každé výměně vládnoucích týmů v Paříži nebo Berlíně to vždy určitou dobu trvalo, než se šéfové začali snášet. Někteří diplomaté se ale ptají, zda impulzivní Sarkozy vůbec kdy najde společnou vlnu s uvážlivou kancléřkou. "Spontánní překvápka" nejvyšších představitelů mezi sebou by ztížila francouzské předsednictví EU, míní jeden z nich. "To jsou skutečnosti, které je třeba zakalkulovat." Sarkozyho předchůdce Jacques Chirac připomněl na summitu EU v roce 2002 "dynamickou shodu" mezi Francií a Německem. "Pokud tato shoda existuje, Evropa funguje. Pokud shoda nebude, Evropa se zastaví."