Před hlasováním o legislativě cílené na reformu finančního systému se velké banky na Wall Street činily, aby neprošel návrh senátora Carla Levina, který požadoval absolutní zákaz jakékoli formy takzvaného obchodování na vlastní účet. Díky dostatečnému tlaku bank to Levinův dodatek nedotáhl k hlasování. Konečná verze zákona sice obchody na vlastní účet jako takové zakazuje, nicméně umožňuje velkým firmám z Wall Street investovat až tři procenta svého kapitálu do vlastních hedge fondů. Konkrétní podoba nových pravidel v praxi leží na vůli regulátorů, nicméně není těžké odhadnout, k čemu budou takové hedge fondy sloužit. Umožní bankám pokračovat alespoň částečně v tom, co doposud dělaly, ale nazývat to jiným jménem. Tuto příležitost banky viděly a také za ni zabojovaly.
O několik týdnu později přišly ty samé banky s překvapujícími prohlášeními – , i oznámily, že hodlají skončit s obchody na vlastní účet nebo prodat účasti v hedge fondech, které kontrolují. Něco tu nehraje – proč se tak okatě vzdávají něčeho, za co tak silně lobbovaly? Zatímco například švýcarská nedávno část hedge fondu koupila, chování amerických bank nedává na první dojem smysl. Při pohledu na zkušené hráče z Wall Street, kteří zavrhnou takto výnosnou aktivitu, se nabízí přirovnání k hladovému žraloku, který mine krvácející oběť a pluje si bez zájmu dál. Zanechává za sebou otázku, kam pluje a proč?
Žádná ze společností, kterých se to týká, neuvedla logické vysvětlení toho, proč se najednou rozhodla „sekat latinu“, ale ono se jich několik nabízí samo. Od nejméně pravděpodobných k těm přesvědčivějším:
1. Banky, které se staly srdcem současné podoby kapitalismu, pocítily určitou zodpovědnost ke společnosti jako takové. Zjistily, že poskytováním kvalitních služeb a posilováním vztahů s klienty naženou to, co ztratí z ukončení obchodů na vlastní účet. Namísto vykořisťování klientů si chtějí pěstovat jejich důvěru.
Jediným problémem tohoto vysvětlení je, že se mu těžko věří. Nabízí se o něco uvěřitelnější varianta:
2. Banky zkrátka změnily strategii, když vyhodnotily obchodování na vlastní účet jako neperspektivní. Finanční krize zamíchala kartami, a kamkoli se podíváte, hedge fondy ukončují činnost nebo alespoň propouštějí zaměstnance a, k největšímu překvapení, snižují poplatky. Na počátku tohoto znepokojujícího trendu stojí mnohem hlubší problém… nedostatek „zelenáčů“. Obchodování totiž částečně závisí na schopnosti tradera najít vždy „hlupáka“, který je ochoten zaujmout tu druhou stranu, aby mohl být obchod uzavřen. Právě jedním z vedlejších efektů této zdánlivě nekonečné finanční krize je, že vyhodila spoustu zelenáčů ze hry. Na základě toho se obchodování na vlastní účet už nejeví bankám tak slibné jako dříve. Navíc je to otrava – regulátoři dohlížejí více než kdy předtím a mohou skutečně věnovat pozornost tomu, kam banka své obchody míří. Zkrátka už se obchody na vlastní účet nevyplatí, pokud si ovšem banka nenajde nějakou výhybku. A to nás přivádí ke třetí možnosti:
3. , ani JPMoran ve skutečnosti na obchodování na vlastní účet nezanevřely, jen tomu teď říkají jinak. Samostatná oddělení takových obchodů jen rozeberou na součástky a jejich aktivitu přemístí do obchodních oddělení, které komunikují přímo s klienty (to by mohlo také vysvětlovat, proč bylo zatím tak málo traderů obchodujících na účet banky propuštěno).
Existuje jistě i množství dalších vysvětlení toho, proč se matadoři z Wall Street rozhodli takhle najednou a veřejně opustit to, co pro ně bylo doposud tím nejvýnosnějším byznysem. Co je zarážející, je to, jak stále málo veřejnost rozumí tomu, co se děje uvnitř těch největších bank.
Uvedené je výtahem z článku „The Mystery of Disappearing Proprietary Traders“ autora Michaela Lewise.
(Zdroj: Bloomberg)