Klíčová role dolaru na mezinárodních trzích se opět nachází v centru zájmu. Krize eurozóny sice odvedla pozornost od rizik, která se s ním pojí, ale není to tak dávno, co mnoho pozorovatelů tvrdilo, že dolar svou privilegovanou pozici na mezinárodním poli ztratí. Byla tu finanční krize, která vznikla a probíhala zejména ve Spojených státech. Pak přišla druhá vlna kvantitativního uvolňování, jejímž cílem se zdálo být oslabení dolaru.
Nyní se ovšem v hlubokých ekonomických a finančních problémech nachází Evropa. A u ECB se zdá být jisté, že zvýší nákupy vládních dluhopisů. A v Evropě politická situace zabraňuje vyřešení problémů. V USA mezitím došlo k prodloužení daňových úlev a snížení daní ze mzdy, které představují rozšíření končící fiskální stimulace. Ekonomy to vedlo ke zvýšení projekcí růstu v roce 2011 z 3 % na 4 %. V Evropě, kde se plně rozjela politika vynucených úspor, jsou podobné revize projekcí stále méně pravděpodobné.
To vše znamená, že dolar bude silnější, než se čekalo, euro naopak slabší. Čína může vytvářet politický šum kolem nákupu irských a španělských dluhopisů, ale jakou měnu myslíte, že budou opatrné centrální banky považovat za atraktivnější - euro, nebo dolar?
Existuje samozřejmě několik menších ekonomik, jejichž měny budou pro investory pravděpodobně atraktivní – od Kanady, přes Austrálii a Brazílii, až po Indii. Dluhopisové trhy Kanady a Austrálie jsou ale příliš malé na to, aby tyto měny hrály byť jen středně významnou roli. Trhy v Brazílii a Indii jsou potenciálně větší, ale tyto země mají obavy z toho, co by velké nákupy domácích cenných papírů udělaly s jejich konkurenceschopností. Stejně tak se obávají přílivu zahraničního kapitálu a bublin na trzích s aktivy. Na stejné lodi se veze i Čína. Za deset let bude renminbi pravděpodobně hlavním hráčem na mezinárodním poli. Prozatím však jeho atraktivitu omezuje kontrola toku kapitálu.
Jednou z věcí, která by dominanci dolaru mohla oslabit, by byl výrazně špatný ekonomický management Spojených států. A ten nelze vyloučit. Kongres ani vláda neukazují žádnou vůli k těžkým rozhodnutím ohledně uzavření rozpočtové mezery. Republikáni ze sebe udělali stranu, která nepřipustí žádné nové daně a požaduje nereálné omezení výdajů. Demokraté nejsou schopni přijít s alternativou. V roce 2011 tak budeme svědky deficitu ve výši 1 bilionu dolarů a je těžké si představit, že ve volebním roce 2012 tomu bude jinak. A pak se bude situace už jen zhoršovat, protože generace baby boomers půjde do důchodu a prudce narostou náklady na zdravotní péči a penze.
Evropa nám laskavě připomíná, jakým způsobem podobná fiskální krize vzniká a probíhá. Optimisticky naladění investoři se jednoho rána probudí s tím, že držení dolarů vlastně představuje riziko. Budou se obávat toho, že vláda kvůli neschopnosti omezit deficity přistoupí ke zdanění úroků z vládních dluhopisů – zejména u zahraničních investorů. Dluhopisové spready vystřelí nahoru a dolar půjde ke dnu. Vliv na mezinárodní systém nebude pěkný. Kurz kanadského a australského dolaru proletí stropem, silné euro ohrozí evropské oživení. Rozvíjející se ekonomiky jako Čína budou čelit prudké inflaci, protože nebudou ochotny nechat svou měnu posílit.
S výjimečnou pozicí jde ruku v ruce výjimečná odpovědnost. Odpovědnost za mezinárodní finanční systém leží na USA. Kolik času mají? Měnové krize přicházejí přímo před, či po volbách. Co takhle listopad 2012?
Jde o výtah z „The Dollar: Dominant no more?“, autorem je Barry Eichengreen.
(Zdroj: VOX)