V současném zmateném světě bude asi jen málokdo rozporovat, že „nejlepší investicí je kvalitní vzdělání“. V prostředí, kde jsou tržní vazby narušeny násobnými ingerencemi státu a vlády lidé potřebují kotvu, které by se mohli chytit, a vzdělání dlouho patřilo k těm pevnějším. Situace se však (možná) mění a několik nikterak nevýznamných odborníků hovoří o tom, že univerzitní vzdělání, resp. na to navázaný průmysl studentských půjček vykazuje znaky „bubliny“.
Prvním problémem je obecná struktura vzdělávacích systémů. Ty sice v mnoha státech prochází jakousi reformou, jejich základní charakteristiky jsou však již více než 100 let stále stejné. Byly totiž navrženy pro potřeby období průmyslové revoluce a „století páry“. Základní školství mělo za úkol produkovat dělníky – jeho cílem bylo natlouci do nich právě tolik znalostí, aby byli schopni efektivně obsluhovat stroje, spočítat si výplatu, zaplatit v obchodě a přečíst si noviny. O moc více nebylo vyžadováno, a proto základní školství do značné míry připomínalo pásovou výrobu (ne, že by se na tom prozatím příliš změnilo). Střední školství mělo za cíl produkovat tovární mistry, techniky a nižší státní úředníky. Objem požadovaných znalostí a dovedností výrazně narostl, současně s tím se však snížil počet přijímaných studentů. Vysoké školství pak bylo na samém vrcholu této vzdělávací pyramidy a mělo pro budoucnost připravovat vysoké státní úředníky a ministry, podnikatele, bankéře, právníky a soudce. Z definice se tak limitovalo na jakýsi „klub vyvolených“. S pokračující demokratizací světa a západní společnosti se však z pyramidy stával spíše kvádr a poměr počtu studentů středních škol a univerzit se výrazně změnil, ve prospěch univerzit. Jinými slovy – vysoké školství se stalo „dostupné“. To vedlo k a) dramatickému růstu počtu institucí uvedený typ vzdělání nabízejících a b) poklesu jeho průměrné úrovně.
Dostupnost univerzitního vzdělání však není zadarmo, někdo to musí zaplatit. Buďto státy formou přerozdělování daňových příjmů ve prospěch segmentu školství, nebo konzumenti vzdělání formou studentských půjček – případně kombinace obojího. Již v roce 1987 však americký ministr školství William Bennett varoval, že relativně snadno dostupné studentské půjčky mohou být primárním důvodem růstu nákladů na vzdělání s tím, že školy mají de facto bianco šek k navyšování cen, bez ohledu na elasticitu poptávky. Podobně se vyjadřoval v nedávném rozhovoru podnikatel a vizionář Peter Thiel (spoluzakladatel PayPal), který tvrdí, že „náklady na školné jsou příliš vysoké, dluhová zátěž studentů je neúnosná a navyšuje se obecný pocit, že potenciální výnosy spojené s dokončením studia jsou nadhodnocené“. Přidejme k tomu neúnavnou snahu politiků nacpat na vysokou školu téměř kohokoliv (argumentujíce tím, že „pracovní místa budoucnosti“ vyžadují univerzitní diplom) a porovnejme to s jejich snahou dopřát každému „dostupné bydlení“. Analogie více než zjevná…
Některá „tvrdá data“ navíc výše uvedená tvrzení podporují. Podle amerického Law School Admission Council propadl počet zájemců o studium práv v letošním roce o nezanedbatelných 11,5 % a je tak nejnižší od roku 2001. Mnoho z nich totiž došlo k názoru, že nedává smysl vršit stovky tisíc dolarů dluhů jenom proto, aby se z nich stali vystudovaní nezaměstnaní právníci. Na pracovní pozice, pro které dříve stačil titul bakaláře, se totiž dnes standardně vyžaduje titul magistra. Tam, kde dříve stačil magistr se začíná vyžadovat Ph.D. - inflace titulů je zarážející. I když je analogie mezi finančními aktivy a trhem „vzdělání“ jenom velmi volná (vzdělání samo o sobě se nedá prodat, pouze pronajmout prostřednictvím zaměstnaneckého poměru/výplaty, a proto zde nehrozí prudký pokles ceny jako u jiných „bublin“), vykazuje některé podobné známky. Tím nechci ani v nejmenším jeho význam snižovat – v budoucnu však nejspíše dojde k mnohem tvrdší diferenciaci mezi dobrými, průměrnými a špatnými školami s tím, že ty špatné na tom budou opravdu bledě…
P.S. Nemáte-li titul, nezoufejte a nechte se inspirovat následujícím seznamem. Jde o „nedostudované“ miliardáře…Bill Gates (Microsoft), Mark Zuckerberg (Facebook), Lawrence Ellison (Oracle), Steve Jobs (Apple), Michael (Dell), John. D. Rockeffeler nebo Howard Hughes…