Do roku 2015 Čína plánuje vybudovat 82 nových letišť a zvětšit kapacitu u současných 101 letišť. Celkem by tak do tohoto roku měla mít 230 letišť, většina těch nových by měla být soustředěna v západní a centrální části země a asi 80 % populace by nemělo být od letiště vzdáleno více než 100 kilometrů.
Potřebuje ale Čína tyto stavby? Peking tvrdí, že ano a má několik argumentů. Letecká doprava již třicet let roste dvojciferným tempem a to by měl být jen začátek. Podle vlády má toto odvětví největší potenciál k růstu na světě. Pro porovnání – v USA je 19.000 letišť, nyní je jich více než v Číně i v Brazílii či Jižní Africe. A podle odhadů vlády může každé letiště přispět k ekonomické aktivitě osminásobkem svého nákladu na vybudování. Realita ale není tak jednoznačná. Minulý rok asi 130 letišť dosáhlo ztrát, které se celkem vyšplhaly na více než 2 miliardy renminbi. Podle vlády je ale důvodem to, že letišť je příliš málo, a ne mnoho. Tuto situaci přirovnává k pěstování stromů – pokud je jen jeden, zemře, ale pokud vyroste les, stromy porostou výš a výš.
Vláda ovšem nemá pravdu v tom, že největší potenciál na světě má letecká doprava v Číně. Ten má totiž Indie, která je méně rozvinutá a očekávaný růst její populace je vyšší. Čínská ekonomika navíc čelí útlumu, u kterého se zdá, že bude trvat desetiletí – japonský scénář je pro tuto zemi nejlepším možným. Příjem na hlavu se přitom v této zemi nachází stále nízko a je možné, že potřebný rozvoj letecké dopravy podporovaný silnou ekonomikou se nedostaví.
Současné nadšení pro budování letišť bude pravděpodobně jen mrháním peněz centrální vlády i místních vlád. Ty to ale i přesto asi vnímají jako něco pozitivního. Vše je totiž podřízeno stimulaci ekonomiky. Bez ohledu na to, jaké náklady to přinese aerolinkám a jejich klientům. Ty se například obávají, že namísto toho, aby si vybraly nejvhodnější letiště, budou nuceny létat z více letišť postavených blízko sebe. To sice zvýší jejich náklady, vláda se ale může snažit o to, aby byla všechna letiště využívána podobně, jako se to děje již od roku 1999 v Šanghaji.
(Zdroj: Forbes)