Mnoho analytiků a investorů v poslední době přichází s tvrzením, že vývoj akciových trhů by mohl velice dobře okopírovat vývoj v předešlých třech letech, kdy po růstu v prvních 3 až 4 měsících přišly na trhy obavy spojené s evropskou dluhovou krizí a s nimi spojené prudké ztráty hlavních indexů, které pak trhy v závěru roku rapidně mazaly. V roce 2010 se index S&P 500 od ledna do poloviny dubna vyšplhal o 6 %, v roce 2011 to bylo (včetně krátké, ale prudké únorové korekce) do konce dubna bezmála +9 % a v minulém roce to bylo do konce března dokonce +13 %. Letos máme do poloviny února u indexu S&P 500 přibližně +6,5 %, což skutečně silně připomíná vývoj v posledních letech.
Vývoj indexu S&P 500 od roku 2010
Rok 2010 je už přece jen dost vzdálený a předcházely mu obrovské turbulence v roce 2009. Zkusme se tedy soustředit na poslední dva roky a podívat se, v čem se dnešní situace podobá nebo liší od té z let 2011 a 2012. Zajímavé srovnání můžou přinést vybrané makroekonomické ukazatele, ceny základních surovin, úroky na finančních trzích, výnosy dluhopisů nebo síla korporátního sektoru. Hlavním motorem růstu akcií je očekávaný globální růst, když v roce 2011 vzrostla světová ekonomika o 2,91 %, v minulém roce to podle posledních odhadů bylo +2,23 %, zatímco v tomto roce se očekává růst o 2,41 % a 3,15% růst se odhaduje pro rok příští. Motorem růstu jsou mimo jiné i rekordně nízké sazby největších světových centrálních bank, když zajímavý pohled na tuto problematiku nabízí Bloomberg, který uvádí průměrnou úrokovou sazbu světových centrálních bank, která v roce 2011 činila 2,53 %, v roce 2012 to bylo 2,29 % a v tomto roce by mohla podle odhadů poklesnout na 2,11 %. Můžeme pouze diskutovat o tom, zda očekávaný ekonomický růst je dostatečný pro odůvodnění současné rally, avšak úrokové sazby blízko nuly v největších světových ekonomikách jsou jednoznačně pozitivním faktorem pro akcie.
Především díky zásahům centrálních bank se ceny státních dluhopisů v posledních letech pohybovaly často ve stejném směru s akciemi, což mělo za následek pokles dluhopisových výnosů při rostoucích akciových trzích. Při obvyklé situaci by ale měla spíše platit teorie, že investoři kupují dluhopisy (a tím tlačí na růst cen dluhopisů) v období rostoucích obav, které jsou doprovázeny poklesem akcií. Tuto logiku vidíme v obráceném gardu i v posledních měsících, kdy při pokračujícím růstu akcií klesají ceny dluhopisů, a tak klesají jejich výnosy. V 1Q 2011 se pohyboval výnos u amerického desetiletého vládního dluhopisu kolem 3,5 %, když v úvodu roku 2012 osciloval kolem 2 % podobně, jako je tomu i v tomto roce. Nízké výnosy u dluhopisů zatraktivňují akcie vůči dluhopisům a neměly by být brzdou současné rally. U desetiletých německých vládních dluhopisů je tento faktor ještě jednoznačnější než u těch amerických, když výnosy v 1Q 2011 se pohybovaly nad 3 %, v 1Q 2012 kolem 2 % a nyní se drží v blízkosti 1,6 %.
Podívejme se nyní na některé klíčové ekonomické ukazatele největší světové ekonomiky. Index spotřebitelské důvěry se v lednu 2012 pohyboval kolem 75, v roce 2011činila jeho hodnota 74, zatímco v lednu 2013 dosáhl úrovně 73,8. Index ekonomické aktivity ISM v průmyslu v lednu 2011 vyrostl až na 59, zatímco v lednu 2012 se pohyboval podobně jako nyní kolem 53 bodů. Situace u ISM ve službách je velice podobná jako u ISM v průmyslu. Proti slabšímu vývoji u indexu ISM jde výrazné zlepšení v nezaměstnanosti, když v americké ekonomice pomalu ale jistě od vrcholu krize v roce 2009 dochází ke snižování počtu nezaměstnaných. Zatímco v lednu 2011 byla nezaměstnanost nad 9 %, o rok později to bylo 8,5 %, a nyní se nezaměstnanost v USA pohybuje pouze kolem 7,9 %.
Cena ropy je pro ekonomiku klíčová, protože její cena ovlivňuje náklady firem i domácností. Cena americké ropy se v úvodu roku 2011 pohybovala dokonce nad 110 USD/barel, když o rok později to bylo v rozmezí 100 – 110 USD. Cena ropy Brent sice vstupovala do roku 2011 na úrovni 100 USD, ale od začátku roku prudce rostla a na konci dubna se pohybovala kolem 125 USD/barel. V minulém roce byl vývoj u ropy Brent podobný, když začínala na 110, ale do konce února byla již na 125 USD/barel. U americké ropy je v současnosti situace pod kontrolou, když její cena zůstává 2 – 3 USD pod hranicí 100, avšak u ropy Brent situace nápadně připomíná situaci z předešlých let. Její případný růst ze současných 118 USD na 125 USD je dost reálný a může případně začít globálnímu růstu a potažmo akciové rally působit komplikace.
Poslední srovnání se nabízí v korporátní sféře z pohledu vývoje zisků firem, dividend, volných prostředků a P/E. Zde budu pro zjednodušení vycházet pouze ze studie hlavního amerického akciového indexu S&P 500. V polovině února 2011 se P/E pohybovalo těsně pod 16 při hodnotě indexu kolem 1340, což se při dlouhodobém průměru 16,3 měřeném od roku 1954 již zdá být dost vysoko. V polovině února 2012 se situace výrazně srovnala, když P/E pokleslo na 14 a index se opět pohyboval kolem 1350. V současnosti je P/E na 15 při hodnotě indexu 1520. Ve srovnání s rokem 2011 se tak S&P 500 nezdá předražené, ale proti minulému roku už je situace přesně opačná. Často se taky hovoří o rostoucích dividendových výnosech nebo o obrovském množství volných prostředků v rozvahách firem. U dividend však situace není nějak výrazně odlišná, když v polovině února činil průměrný dividendový výnos v S&P 500 1,8 %, o rok později to byla 2 % s tím, že aktuálně se pohybujeme kolem 2,14 %. U průměrného cash flow na akcii je patrné zlepšení pouze vůči roku 2011, kdy v polovině února dosahoval pouze 150 USD, zatímco únoru 2012 a současnosti odpovídá hodnota kolem 175 USD.
Sečteno a podtrženo letošní vývoj zatím v mnohém skutečně připomíná vývoj z předešlých let. Optimisticky působí rekordně nízké sazby spojené s rekordně uvolněnou měnovou politikou největších světových centrálních bank a s tím spojené nízké výnosy u dluhopisů. Globální růst, pokud nedojde k očekávanému zrychlení, podporu pro další růst trhů nepřináší, ale korporátní sektor zatím známky slabosti nevykazuje, když relativně nízký ukazatel P/E a stále sílící finanční pozice firem mohou být faktory, které budou silnou brzdou případné korekce. Při pohledu na vybrané americké makroekonomické ukazatele se však ukazuje, že pro živení současného růstu bude zřejmě zapotřebí jejich další zlepšování. Srovnávání s rokem 2011 a 2012 ukázalo větší podobu s rokem 2012, kde rally vystavila stopku evropská dluhová krize. Klíčovým pro další vývoj tak může být i nejbližší dění v Evropě, kde v posledních měsících došlo k významné stabilizaci.