První euforie i první pád trhů na výsledku italských parlamentních voleb je za námi. Teď nastane ochlazování horkých hlav, sčítání rozdaných karet a hledání trumfů v nich. Níže se pokusme shrnout, co čeká Itálii v nadcházejících dnech, týdnech, měsících… a co to může znamenat pro zemi, celou Evropu či finanční trhy. Neznámých je mnohem více, než se v prvopočátku zdá.
Jak jsou rozdané karty
Italské volby byly první vážnou politickou zkouškou eurozóny v tomto roce. Prvotní nadšení z jasného vítězství středolevé koalice (a slovo koalice je zde důležité, viz dále) kolem Demokratické strany (PD) Pier Luigi Bersaniho zmrazil pat v senátu. V dolní komoře zajistil díky těsnému vítězství 29,54 % ku 29,18 % Bersanimu volební bonus většinu 54 % křesel (340 ze 630 křesel).
V senátu ale žádná ze stran nedosáhne na většinu. Ne Bersaniho PD a to ani s podporou koalice kolem expremiéra Montiho. Ne Berlusconi. Ne protestní a překvapivě silné pětihvězdičkové hnutí, které vede italský komik, herec, blogger a aktivista Grillo. Všem je nakonec na hony vzdálena potřebná většina 158 křesel v 315členném senátu. Bez senátu italská vláda nemůže efektivně vládnout, obě komory mají v zemi zhruba stejnou politickou váhu.
Od posledních oficiálních únorových předvolebních průzkumů se zejména dvě věci vyvinuly jinak proti očekáváním: Grillo dostal o 9 % více proti celonárodním průzkumům a Berlusconi oproti jejich předpovědi porazil Bersaniho ve třech italských regionech Kalábrii, Kampánii a Apúlii. S posílením Grilla, který souběžně sebral hlasy Montimu, to bylo právě dost (v každém regionu o méně než 15 tisíc hlasů), aby Bersani přišel o většinu v senátu.
Kdo s kým ano, kdo s kým ne
Itálie potřebuje silnou a většinovou vládu. A právě taková se vůbec nerýsuje, pokud politici nepodniknou podvod na voličích, nespojí se do velké koalice a mezidobí, než ta zkrachuje a budou předčasné volby, nevyužije ke změně volebních zákonů.
Lídr voleb Bersani v oficiální rovině (do médií) vyloučil velkou koalici s druhou nejsilnější stranou voleb, Berlusconiho Lidem svobody (PdL). Právě ostřílený italský politik, protipól jeho předvolební kampaně, nabídl Bersanimu spojenectví s tím, že „musíme respektovat realitu voleb a na všech stranách ustoupit“. Sám ale ihned vyloučil spojenectví se čtyřkou voleb, uskupením bývalého technokratického premiéra Itálie respektovaného v Evropě, Maria Montiho. Z pohledu povolební síly - proč taky. Získal nakonec pouze kolem 9 % a v ničem mu nepomůže.
Bersani si místo velké koalice oficiálně otevírá cestu menšinové vládě (té, která neznamená stabilitu). Z možných variant zatím preferuje podporu protestního hnutí (Hnutí pěti hvězdiček – M5S) Grilla. Chce mu nabídnout dohodu na balíku reforem, které jsou společně PD a M5S ochotny podpořit. Grillo ovládá zhruba čtvrtinu hlasů.
Sám Grillo prohlásil, že jeho strana nepodpoří žádnou vládu, stojící na tradičních silných italských stranách a „profláknutých tvářích“. V případě snah o vznik velké koalice PD a PdL ji chce alespoň ze všech sil obstruovat. Odmítl paušální podporu jakékoli vládě, stojící na PD, PdL i Montim, vyslovil ale podporu konkrétním reformám, na kterých se s možným partnerem shodne. Bersani na něj zaútočil slovy, že teď již nesbírá předvolební hlasy a měl by jasně říci, co chce udělat pro Itálii.
Úder mnohaletému systému
Italské volby mimo jiné ukázaly něco, s čím politická scéna nepočítala. Prudký růst naladění veřejnosti proti „stávajícímu establišmentu“ a zakořeněným politickým stranám – napravo i nalevo. Ty se ztělesnily výrazným přeceněním nadějí, vkládaných do výsledku kolem Montiho a naopak výrazným nedoceněním nikoli Bersaniho, částečně Berlusconiho, ale především Grilla a jeho protestního hnutí. Tyto volby přetrhly vládu mainstreamových politických stran v Itálii.
A právě to může být důvodem, proč velká koalice ze hry není. Podle nemálo analytiků i politologů mohou právě tyto tradiční strany usilovat o jediné – odstavit Grilla. A pak, než dojde na další předčasné volby, změnit volební systém v Itálii. Prosadit změnu, která jim nezajistí vítězství, ale navrátí italskou politiku do „starých dobrých kolejí“ střídání dvou nejsilnějších stran.
Italský tisk již spekuluje, že Giuliano Amato, který vedl italskou přechodnou vládu v roce 1992, by byl dobrým kandidátem a nástrojem k tomu, dovést zemi k předčasným volbám ještě jednou.
Hledání vlády a prezidenta
Hledání vlády v Itálii trvá obvykle tři až čtyři týdny (v historickém pohledu), nyní to může být až do prvního svolání parlamentu, ke kterému má dojít 15. března. Menšinová vláda není schopna v italském volebním systému udržet stabilitu, pokud k ní tedy dojde (PD s podporou M5S), zřejmě bude znamenat další předčasné volby v Itálii do několika příštích měsíců. Většinová koalice dvou protipólů ale také.
Na cestě k dalším předčasným volbám stojí ještě jedna třaskavina. Nová politická reprezentace musí zvolit nového italského prezidenta, nástupce Giorgio Napolitana. Tomu končí mandát 15. května, o nástupci má být jasno do 15. dubna. Hektické. Začnou spory o to, čí prezident bude tím, který bude dosti pravděpodobně vyhlašovat nové předčasné italské volby. Na ty zřejmě technicky nemůže dojít před říjnem až listopadem tohoto roku.
Předčasné volby a jejich černý kůň, pan „antieuro“
Výsledek voleb, které se v Itálii uskutečnily nyní, skrývá černého koně pro případné předčasné volby nadcházející (jsme zpět u oné koalice). V dolní komoře parlamentu totiž vyhrál Bersani a jeho PD jen s podporou menšinových středolevých koaličních partnerů. Stejným způsobem druhý byl Berlusconi a koalice kolem jeho PdL. Při odfiltrování menšinových koaličních partnerů výsledek voleb do dolní komory vypadá takto: první Grilliho M5S s 25,6 % hlasů, druhý Bersani a PD s 25,4 % hlasů, třetí Berlusconi s 21,6 %. Bersaniho podpořili zejména Zelení s 3,2 % hlasů, pak středoví demokraté s 0,5 % a jihotyrolská SVP s 0,4 %. Berlusconiho zejména radikální Liga severu s 4,1 % a skupina malých stran. Skutečným samostatným vítězem je Grillo.
Grillo je v politice nováčkem, sběratelem protestních hlasů, osobností jdoucí proti systému a zaběhlým pořádkům, proti bankám, proti euru, stojící za možným vystoupením země z eurozóny. Dost strašáků pro tradiční italské strany a politiky, reprezentaci eurozóny i finanční trhy. Dost důvodu pro ostřílené italské politiky snažit se jej zbavit. Nespustí-li nic jiného, zřejmě vyprovokuje právě alespoň generační obměnu ve vedení tradičních italských parlamentních stran.
Co čekat na trzích
Na trzích jsme viděli euforii z možného suverénního vítězství PD, následně výbuch z patu v senátu, který se projevil pádem finančních trhů v čele s italskými bankami, eura proti americkému dolaru a růstem výnosů na italských dluhopisech a poukázkách. Italský regulátor začal uvažovat nad zvláštními opatřeními na omezení volatility trhu (vynucená regulace vůči short sellingu apod). Výnosy v úterní italské aukci půlročních poukázek proti aukci z ledna vylétly o 70 %! (na 1,237 % z 0,731 %), výnosy ve středeční aukci 5letého a 10letému dluhu řádově o pětinu. Dobrý obrázek o dalším vývoji. Menšinová nebo nestabilní vláda, stejně jako vyčkávání na další předčasné volby, bude znamenat tlak investorů na výnosy italského dluhu a roztahování spreadů vůči benchmarku (německým bundům).
Podle analytiků se dočkáme tlaku na měny emerging markets (včetně CEE) v sázce na prohloubení krize v eurozóně a opětovné oslabení globálního růstu. Připomeňme, že Itálie je čelní ekonomikou eurozóny a největším dluhopisovým trhem uskupení a klíčový je v tomto směru také vztah mezi zemí a její politickou reprezentací a Evropskou centrální bankou (kvůli její držbě italského vládního dluhu). Ztráty jsme viděli na ruském rublu, asijských měnách a dnes i české koruně.
Vyprchala šance na majoritu PD v obou komorách parlamentu, která by znamenala prudký pokles výnosů dluhu, spreadů a růst akcií. Tak, jak jsme viděli v reakci na první povolební průzkum. Zvýšené výnosy kolem současných či mírně vyšších úrovní a akciové trhy níže podle analytiků či přinese delší čekání na nové předčasné volby (až na horizontu roku a déle). Prudký růst výnosů italského dluhu na úrovně zatím nejvyšší krize pro zemi, listopadu 2011, by podle analytiků znamenalo rychlé svolání nových předčasných voleb. Spread vůči německým 10letým bundům tehdy dosahoval řádově 5,5 %.
Výprodej italských dluhopisů po celé délce výnosové křivky se pak dle odhadů analytiků bude řídit tím, nakolik budou drženy či naopak uvolňovány vazby mezi italskou politikou a reprezentací země a eurozónou. V případě delšího období slabé, vratké vlády či i v případě dalších předčasných voleb a opětovného patu analytici zmiňují potřebu přijetí vnější finanční pomoci.
(Zdroj: Bloomberg, Citi, Goldman Sachs, Societe Generale, CNBC, Reuters, INA, Sky, Unicredit, Markit)