Ve Spojených státech se opět začíná rozebírat téma čínského šoku, které je ale podle ekonoma Scotta Sumnera mícháno s jinými, stejně důležitými. Poukazuje například na to, že některé regiony v dané zemi mohou zaostávat ne kvůli mezinárodnímu obchodu a rostoucím dovozům, ale kvůli komparativní výhodě celé země, nebo rozvoji jiných domácích regionů (viz včerejší Víkendář). K tomu v další části rozhovoru hovoří i o tom, že úpadek amerického průmyslu nevypadá tak, jak se o něm často hovoří.
Sumner dává za příklad i následující: „Automobiloví dělníci v Michiganu zaznamenali ztrátu pracovních míst kvůli dovozu aut z jiných zemí. Velká část této ztráty pracovních míst byla ale způsobena dovozem vozů z konkurenceschopnějších částí USA, zejména z továren nacházejících se v jižních státech. Nejde tedy jen o mezinárodní obchod. Ten domácí také významně přispívá k zaostávání některých regionů. Pokud by tedy americká ústava nezakazovala překážky vnitrostátního obchodu, východní státy by možná zakázaly svým elektrárnám používat západní uhlí.“
Sumner pak k otázce čínského vlivu na americkou a světovou ekonomiku dodává: „Skutečnost, že Čína vykazuje obchodní přebytek, znamená, že průměrná nečínská země bude vykazovat deficit. Význam deficitů se ale obecně přehání. V průběhu času mají bohaté země tendenci se zbavovat výroby náročné na lidskou práci a specializovat se na kapitálově náročnou výrobu. EU vykazuje trvalý přebytek běžného účtu, ale zároveň zde rychle mizí místa ve výrobním sektoru.“
Ekonom dává i praktický příklad: „Jedna velká německá turbína by mohla z Číny koupit milion tenisek, ale k výrobě turbíny je potřeba mnohem méně pracovníků. V důsledku toho má EU také zaostávající regiony. A EU má také výrazně vyšší míru nezaměstnanosti než USA. I přesto, že generuje velký přebytek běžného účtu.“ Takzvaný „čínský šok“ pak nestál podle ekonoma v souhrnu ani jedno americké pracovní místo. V době, kdy měl probíhat, totiž míra nezaměstnanosti ve skutečnosti klesala a od té doby klesla ještě více.
„Někteří tvrdí, že je důležité mít velký výrobní sektor, byť jen z důvodů národní bezpečnosti. USA však velký výrobní sektor mají, ve skutečnosti jsou dokonce výrobní velmocí. V přepočtu na obyvatele převyšuje náš výrobní objem produkci hlavních vývozců, jako je Čína, Japonsko a Jižní Korea. Náš výrobní sektor zůstává stále poměrně produktivní. Zaměstnanost ve výrobě v USA ale klesla, stejně jako v jiných zemích,“ dodává Sumner.
Celkově tedy ekonom míní, že je potřeba rozlišovat vlivy, které má na americkou ekonomiku ta čínská a vedle toho efekty plynoucí z mezinárodního obchodu, obchodu vnitrostátního a pak také dopady automatizace. Zatímco intenzivně probíraná ztráta pracovních míst v některých oblastech a sektorech bývá spojována s čínským šokem, ve skutečnosti může jít o důsledek něčeho úplně jiného. A pohled na samotný region či odvětví nemusí ani zdaleka kreslit celý obrázek.
Zdroj: The Pursuit of Hapiness