Světové centrální banky v čím dál větší míře hledají možné alternativy aktiv, do nichž směřují své rezervy a v důsledku mimořádně nízkých výnosů u tzv. bezpečných dluhopisů přicházejí na chuť riziku. Vyplynulo to z průzkumu mezi centrálními bankéři provedeného listem Central Banking Publications spolu s , podle kterého se do hledáčku měnových autorit dostávají dříve zeširoka obcházená aktiva jako exotické měny a akcie.
Centrální banky v součtu spravují rezervy v celkovém objemu 10,9 bilionu dolarů, z čehož většinu z této částky drží tvůrci měnové politiky v zemích Asie a Blízkého východu. Největší část jejich rezerv je zainvestovaná v dluhopisech americké vlády a dluhu zemí eurozóny považovaných za bezpečné, v čele s Německem, za čímž do velké míry stály snahy asijských centrálních bank oslabit domácí měny.
Úrokové sazby přetrvávající poblíž nuly a rozsáhlé uvolňování měnové politiky ale stlačily výnosy těchto investic na rekordní minima, zatímco tradiční rezervní měna – americký dolar slábne, což nutí centrální banky vyhnout se ztrátám cestou diverzifikace svých portfolií. Výsledek průzkumu mezi 60 centrálními bankéři zodpovědnými za zhruba dvě třetiny světových rezerv centrálních bank (6,7 bil. USD) ukázal, že více než čtyři pětiny respondentů vyhodnotily agresivní kvantitativní uvolňování ze strany Fedu a ECB jako dostatečný důvod ke změně svého chování, co do investiční strategie.
Centrální banky hledají alternativy k americkým obligacím, dolaru nebo euru v měnách, jimž se dosud vyhýbaly, podobně jako rizikovějším a výnosnějším třídám aktiv, jako jsou akcie a hůře hodnocené vládní dluhopisy. Ačkoli změna kurzu směrem k vyššímu riziku a výnosu se podle průzkumu zatím týká jen zhruba 6 procent celkových investic centrálních bank, může se jednat o začátek trendu. Nejpopulárnější se v tomto ohledu staly australský a kanadský dolar, měny skandinávských zemí, které se ukázaly do značné míry imunní vůči evropské krizi, i čínská měna. Do renminbi podle průzkumu již investovalo nebo tento krok zvažuje více než 40 procent zúčastněných centrálních bank, zatímco u australského či kanadského dolaru totéž platí pro čtyři pětiny respondentů. Skandinávské měny nebo novozélandský dolar lákají zhruba polovinu centrálních bank a brazilský real zhruba 14 procent z nich.
Akcie, které byly doposud pro centrální banky tabu, nyní zvažuje začlenit do svého portfolia téměř třetina zástupců světových měnových autorit, tedy centrálních bank spravujících rezervy v celkovém objemu 2,5 bil. USD. Téměř pětina z nich ale dodala, že k tomu zřejmě nedojde dříve než za pět let.
Extrémně uvolněná měnová politika nejvýznamnějších centrálních bank a následná diverzifikace jejich rezerv přeje také zlatu. Organizace World Gold Council v únoru uvedla, že centrální banky v loňském roce přidaly do svých trezorů víc zlata než v kterémkoli roce v uplynulém půlstoletí. Celkem nakoupily 534,6 metrických tun vzácného kovu, nejvíc od roku 1964. Největší množství zlatých prutů přibylo v sejfech centrálních bank Ruska, Brazílie a Iráku. Čisté nákupy centrálních bank se na celkové poptávce po fyzické komoditě podílely ze 12 %, oproti 10 % z roku 2011.
Fed se od prosince roku 2008 pokoušel stimulovat ekonomiku skrze tři kola nákupů dluhopisů (QE) v hodnotě téměř 3 bilionů USD. Snažil se snížit dlouhodobé úrokové sazby, povzbudit investiční aktivitu, podnítit růst cen akcií a posílit spotřebitelskou důvěru domácností. K neortodoxním krokům Fed přistoupil poté, co snížil základní úrokové sazby k nule, čímž vyplýtval veškerou konvenční munici měnové politiky. Od počátku QE zlato zdražilo o 70 %. Loňský rok uzavřelo se ziskem 7,1 %, a připsalo si tak dvanáctou meziroční kladnou bilanci v řadě.
Podobnou strategii jako Fed v posledních letech ve snaze o stimulaci ekonomiky či podržení důvěryhodnosti fiskální politiky volí mnohé jiné centrální banky. ECB přistoupila k nákupům dluhopisů zadlužených členů eurozóny a poskytnutí půjček komerčním bankám. Nákupy aktiv přes centrální banku a umělé oslabování své měny praktikuje i Japonsko a Švýcarsko.
(Zdroj: FT, CNBC)