Zatímco Japonsko, Evropa a nyní i Čína zápasí s poklesem počtu pracujících a stárnutím populace, řada rozvíjejících se ekonomik přemýšlí, jak co nejlépe zužitkovat mladé a rychle rostoucí obyvatelstvo a vytvořit pro něj dostatečný počet pracovních míst.
Příznivý demografický vývoj dříve pomohl nastupujícím průmyslovým velmocím v Evropě a také Spojeným státům. V 80. a 90. letech minulého století katapultoval vpřed Jižní Koreu, Tchaj-wan i Čínu. Ekonomové v této souvislosti mluví o demografické dividendě. K jejímu čerpání dochází, když miliony lidí dosahují produktivního věku a mají méně dětí či rodičovství odkládají, což vede k prudkému nárůstu spotřeby a urychlení hospodářského růstu.
Samotná mladá populace však zárukou trvalé expanze ekonomiky není, o čemž se nyní přesvědčují například Filipíny. Když v 70. letech začala transformace ekonomik, z nichž se později stali asijští tygři, Filipíny zůstaly pozadu. Za vlády diktátora Ferdinanda Marcose zemi sužovala extrémní korupce, maoistické guerilly a islámští separatisté. V důsledku velké emigrace dnes víc než 10 milionů z celkových 100 milionů obyvatel Filipín žije a pracuje za hranicemi. Příbuzným domů ročně posílají přes 20 mld. USD.
Značné problémy s růstem populace měly země Latinské Ameriky. Teoreticky se těšily stejným předpokladům pro nástup prosperity jako konkurenti z východní Asie. Nestabilní politická situace a nekoncepční hospodářská politika ale příjmy z demografické dividendy značně omezily.
Dnes čelí podobné výzvě představitelé afrických států. Podle prognózy OSN by se obyvatelstvo afrického kontinentu mělo do roku 2050 rozrůst na dvojnásobek a dosáhnout 2 miliard. V zemích subsaharské Afriky je dnes 40 % obyvatel mladších 15 let. Celkový populační přírůstek ve výši 2,3 miliardy lidí bude pocházet téměř výhradně z rozvíjejících se ekonomik.
Některým africkým státům se daří potenciálu mladé populace využít. Ve Rwandě, kde během genocidy v roce 1994 zahynulo 800 tisíc lidí, vláda uspěla v propagaci turismu a sektoru služeb. Za posledních pět let tamní ekonomika rostla o 8 % ročně a rychleji. Díky kampani prezidenta Paula Kagameho na podporu antikoncepce porodnost klesla z 6,1 narození na jednu ženu v roce 2005 na 4,6 narození v roce 2010. V rámci tak krátkého období je to úctyhodný výkon.
Bez nových pracovních míst a růstu produktivity se může z dividendy velmi rychle stát časovaná bomba. Filipíny se snaží tomuto scénáři vyhnout. Bývalá americká kolonie vykazuje jeden z nejvyšších populačních růstů v Asii, jenž na úrovni 1,9 % ročně víc než trojnásobně převyšuje Čínu. Zároveň na Filipínách panuje regionálně nadprůměrně vysoká 7% nezaměstnanost.
Prezident Benigno Aquino za klíč k vyřešení problému prohlásil zlepšení podnikatelského prostředí a zvýšení atraktivity pro zahraniční investory. Pustil se proto do boje s korupcí ve státní správě. Přísnější dohled na vládní výdaje pomohl. Ekonomický růst loni zrychlil na 6,6 % meziročně.
Země nedávno předběhla Indii a stala se největším poskytovatelem outsourcovaných hlasových služeb. Kanceláře pro administrativní zázemí na ostrovech zřídily banky jako či Wells Fargo. Vláda financuje program, v jehož rámci dostane vzdělání pro práci v call centrech 100 tisíc lidí ročně. Zaměstnavatelé si změnu přístupu nemohou vynachválit. Navzdory přáním katolické církve také Aguino prosazuje rozšíření antikoncepce.
Problémem pro další rozvoj zůstává nedostatečná infrastruktura, která brání příchodu investorů z řad větších průmyslových podniků. Změny ale začínají být patrné. Ratingová agentura Fitch zvýšila hodnocení úvěrových závazků země, a navíc vůbec poprvé do investičního pásma.
(Zdroje: WSJ, Economic Times)