Zátěžové testy evropských bank se letos neuskuteční. ECB chce změnu jejich pravidel, protože ve Španělsku či na Kypru na skutečná rizika neukázaly. Dle čerstvých studií italským bankám může reálně chybět až 60 miliard eur kapitálu. Nedostatky dle analytiků leží zejména ve středně velkých domech, tedy těch, které nejsou hlavním terčem testů a na které je „méně vidět“.
Další kolo zátěžových testů evropských bank se uskuteční až příští rok a do té doby Evropská centrální banka a národní orgány bankovního dohledu prozkoumají dosavadní metody klasifikace bank a prověří hodnoty úvěrů a dalších aktiv bank tak, aby se příští testy povedly lépe. Oznámil to Evropský bankovní úřad (EBA). Ten celoevropské testy bank organizuje.
EBA vypracuje pro zkoumání národních úřadů nové směrnice a dle očekávání předsedy úřadu Enrii prověrky posílí věrohodnost příštích zátěžových testů v celé EU. Dosavadními zátěžovými testy se nepodařilo ukázat na problémy v rozvahách bankovních domů v řadě zemí eurozóny, nejvýrazněji ve Španělsku či na Kypru. ECB chce prostor, aby nalezla problematické oblasti, než v rámci první fáze cesty k bankovní unii převezme nad bankami v eurozóně centrální dozor. Termín prověrek a příštích zátěžových testů se podle úřadu EBA určí poté, co země EU schválí zákon o vytvoření jednotného bankovního dohledu.
Silným motivem pro odklad zátěžových testů může být i čas na rekapitalizaci evropských bank a fakt, že po Španělsku či Kypru je na stole další, o mnoho větší, horký brambor a tím je sektor bank v Itálii. Ten je v rámci eurozóny klíčový, Itálie je mimo jiné také klíčovým dluhopisovým trhem bloku. Recese italské ekonomiky ale vybudila růst špatných úvěrů v italském bankovním sektoru k 20% meziročnímu tempu růstu v posledních měsících a problémy s kapitálem v řádu miliard eur mají dle analytiků zejména středně velké italské banky. Přitom i ony se budou muset přizpůsobit přísnějším pravidlům Basel III a doplnil kapitál. Špatné úvěry ve španělských bankách v březnu dosáhly 10,5 % celkových objemem 163,3 mld. eur. V únoru to bylo 10,4 %.
Že to je v nemalém rozsahu otázka právě středních bank, ukázala například Carige, navyšující kapitál o 800 milionů eur, což jsou dvě třetiny tržní hodnoty. K tomu prodává část aktiv. Její jádrový Tier 1 ukazatel kapitálu je jen 6,7 %. „Potřebovali bychom k doplnění kapitálu klidnější cestou více času. Stejný problém budou mít ostatní menší banky,“ uvedl šéf banky Ennio La Monica. Monte dei Paschi potřebuje mejméně 4 miliardy eur, aby zacelilla mezeru kvůli vysoké expozici na italské vládní dluhopisy a kvůli derivátovým obchodům. Banca Marche potřebuje nejméně 250 milionů eur kapitálové injekce poté, co odepsala špatný dluh za 800 millionů eur. Banca Popolare di Milano chce na trhu získat 500 milionů eur, protože také potřebuje navýšit kapitál.
Situace je rizikem pro finanční stabilitu Itálie i samotnou ECB. V případě, že zátěžové testy ukáží na „průšvih“ v italském bankovním sektoru, kde se jim podrobí zhruba 25 klíčových bank (což je i tak mnohem více, než tři čtyři nejznámější a největší jména), může nedůvěra mezi bankami a další utažení úvěrů dále prohloubit dvouletou recesi v zemi a dále tlačit na růst zadlužení země, které je s dvěma biliony eur už tak dost vysoké. To země, která sotva uklidnila politický pat po předčasných volbách, nemůže potřebovat.
Pětice největších italských bank , IntesaSanpaolo, Monte dei Paschi, UBI a Banco Popolare už navýšila kapitál o souhrnných zhruba 26 miliard eur od krize roku 2008. U středně velkých italských bank na to nedošlo. Špatné úvěry se ve větších až největších italských bankách pohybují mezi 5 až 19 procenty úvěrového portfolia a analytici, kteří simulovali zátěžové testy ECB, odhadují v oné řádově pětadvacítce italských bank potřebu doplnit kapitál o dalších 40 až 60 miliard eur. Z tohoto čísla je přitom vyloučen odhad vlastních zdrojů, tedy například doplnění ze zadržených zisků. 40 mld. eur odhaduje například analytik Alberto Gallo. Při zapojení faktoru doplnění kapitálu za zadrženého zisku ale vyslovuje odhad zhruba poloviční. I to je ale podle něj příliš mnoho na schopnosti dosavadních akcionářů bank.
„Mnoho středně velkých italských bank bude schopno odolávat nynější situaci – do té doby, dokud si ECB nevyžádá zátěžové testy,“ uvedl Giovanni Viani z konzultační firmy Oliver Wyman, která realizovala zátěžové testy v jiných zemích (a byly i kontroverzně přijaty). Pětice největších italských bank ovládá zhruba polovinu italského bankovního sektoru, dalších 40 % je ale v rukou menších 67 bank.
Znalci italského bankovního sektoru upozorňují, že při finančně vysátých tradičních investorech italských zejména menších bank a obavě investorů zahraničních, vložit finance do bank napojených na lokální zájmy a politiku, budou tyto banky muset, při potřebě navýšit kapitál, změnit svůj dosavadní podnikatelský model. Část z nich zřejmě skončí. „Schopnost obrátit se na historické akcionáře při navýšení kapitálu je omezena,“ uvedl bankovní expert z konzultační firmy Bain Paolo Bordogna. Upozorňuje také na otázku provozních investic, například IT systémů. I na ně dle jeho názoru připadá část špatných rozhodnutí, projevujících se v čísle špatných úvěrů. „Restrukturalizace bude muset být zásadní. Změnit se musí místní zastoupení, ztenčit vedení, které je v malých bankách moc tučné. Jen tak mohou tyto banky přilákat investory,“ dodal.
Při nedostatku privátního kapitálu na italském trhu je na stole otázka, zda do sektoru bude muset vstoupit stát. A u něj je otázka, s jakými zdroji – zda Itálie, podobně jako Madrid, nakonec bude muset požádat o vnější finanční pomoc pro své banky. „Itálie musí posílit bankovní sektor. Nevíme, jak dlouho hospodářská krize potrvá a jak vysoko špatné úvěry narostou. Nakonec by jediným možným řešením mohla být státní intervence v zájmu nuceného vytvoření kapitálových polštářů u slabé části bank,“ uvedl bývalý člen vedení Evropské centrální banky Lorenzo Bini Smaghi.
(Zdroj: Bloomberg, ECB, EBA, Carige)