Aktualizováno Německo připravuje změny základních smluv o chodu Evropské unie, které by měly zefektivnit rozhodovací procesy v eurozóně. Nemělo by se ale jednat o tak dalekosáhlou reformu, aby to Velké Británii umožnilo získat zpět pravomoci předané již Bruselu, jak to požaduje britský premiér David Cameron. Informaci přinesl deník Financial Times.
Německá kancléřka Angela Merkelová se sice vyjádřila ve prospěch udržení Británie uvnitř EU, avšak nehodlá dopustit, aby se vládnoucí konzervativci v Londýně svezli na snahách o přizpůsobení fungování unijních institucí měnící se ekonomické a finanční realitě. Radikální změna britského statusu v rámci EU, na níž tlačí euroskeptické křídlo Cameronovy strany i britská veřejnost, se zřejmě bude rodit velmi těžko.
Berlín hodlá jako model využít dvě nedávno přijaté samostatné smlouvy – o vytvoření záchranného fondu eurozóny s 500 mld. eur v pokladně a o tzv. fiskálním kompaktu zakotvujícím pravidla rozpočtové disciplíny. Oba dokumenty byly sepsány a schváleny během pár měsíců.
Cameron dosud doufal, že by mohl využít zájmu Berlína na změnách smluv pro své potřeby. Německá strategie by ho ale mohla dohnat ke stejnému dilematu jako v prosinci 2011, kdy se odmítl připojit k fiskálnímu kompaktu, a zůstal tak poprvé mimo hru největších členů EU. Na snahu o aktualizaci unijních smluv už delší dobu tlačí německý ministr financí Wolfgang Schäuble, podle něhož jinak nelze dokončit bankovní unii a celoevropský systém pro záchranu bank. Podle Schäubleho je k tomu třeba přenést další kompetence do Bruselu.
Někteří představitelé EU se dříve domnívali, že Schäuble jen blufuje a nemá podporu kancléřky. Zdroje z německé vlády však tvrdí pravý opak: důraz na nový smluvní základ je širokou iniciativou, v jejímž rámci chce Merkelová urychlit rozhodovací procesy v eurozóně, které jsou prý příliš zkostnatělé.
Němečtí představitelé přiznávají, že při požadavku na změnu smluv jim chybí spojenci. Francie by kvůli tomu pravděpodobně musela vypsat národní referendum, které by pro extrémně nepopulárního prezidenta Francoise Hollandea pravděpodobně skončilo stejným fiaskem jako hlasování o evropské ústavě v roce 2005, jež politicky odrovnalo tehdejšího prezidenta Jacquese Chiraka.
Merkelová nicméně trvá na tom, že struktura řídících orgánů eurozóny a jejich fungování neodpovídají současnému tempu změn ve světové ekonomice, na něž konkurenční hospodářské celky reagují pružněji. Proto je třeba konsolidovat moc v Bruselu.
Podle Lisabonské smlouvy, posledního celounijně platného dokumentu upravujícího právní rámec EU, se další velké změny mohou odehrát jen po svolání konventu, v němž už nebudou zastoupeny jen členské státy, ale i Evropský parlament a národní parlamenty.
David Cameron v lednu letošního roku prohlásil, že pokud bude v parlamentních volbách v roce 2015 znovu zvolen, pokusí se znovu a výhodněji dojednat podmínky britského členství v Evropské unii a rovněž vypíše referendum o setrvání Spojeného království v EU tak, aby proběhlo nejpozději v roce 2017. „Velmi, velmi šílený,“ odvětil na nedávno představený plán části svých stranických na prosezní vystoupení Velké Británie z EU. Sám chce v případě opětovného zvolení do čela země posilovat pozici Velké Británie v EU měnit podobu Evropské unie celkově zevnitř.
To by se mu mohlo povést právě v rámci velkého konventu, kde se ke slovu budou hlásit nejrůznější názorové skupiny, s nimiž se bude moci Londýn spojit a nastolit téma repatriace pravomocí zpět do evropských metropolí. Berlín se ale babylonskému zmatení celounijního konventu chce vyhnout. „Jednoduché“ změny unijního práva prý zdlouhavý proces vyjednávání v konventu nevyžadují. Otázkou zůstává, jestli přenos pravomocí do Bruselu v souvislosti s vytvořením bankovní unie spadá do této kategorie.
Merkelová se s Cameronem shodne na tom, že je třeba zlepšovat konkurenceschopnost Evropy. Podle kancléřky toho však lze dosáhnout jen úpravou rozhodovacích procesů, ne decentralizací. Berlín se stejně jako Londýn domnívá, že směrnice o 48hodinovém pracovním týdnu není nezbytná nebo že je třeba liberalizovat trh služeb. V klíčové sféře financí se ale jejich pozice rozchází.
(Zdroje: FT, WSJ, Reuters)