Smithfield Foods, Inc. je největší světový producent vepřového masa a masných výrobků. Firma s ústředím v americké Virginii má výrobní závody ve dvaceti šesti amerických státech, včetně největších jatek a masozpracovatelských závodů na světě v Tar Heel v Severní Karolíně. Smithfield má ovšem výrobu také v Mexiku a v deseti evropských zemích, celosvětově zaměstnává přes 46 000 zaměstnanců a má roční obrat asi 13 miliard dolarů. Smithfield ročně vyrobí přes tři miliardy (!) kilogramů vepřového masa. To je opravdu hodně slaniny a kotletek, že. Před několika lety, když Smithfield žádal o schválení akvizice jednoho amerického konkurenta, vyjádřili se někteří regulátoři o firmě jako o absurdně velké. Ale transakci schválili.
Smithfield býval ještě větší, ale v roce 2008 firma prodala svou divizi hovězího masa, jinak pátého největšího amerického producenta hovězího, brazilské firmě JBS SA za 715 milionů dolarů včetně prodeje stád hovězího dobytka.
Vepřové patrně letí ještě více než hovězí. V květnu tohoto roku ohlásila čínská firma Shuanghui International, největší čínský producent masa, plánovanou akvizici Smithfield Foods za částku 4,7 miliardy dolarů. Transakce kromě jiného obsahuje příslib kotování Smithfield na hongkongské burze cenných papírů.
Tato akvizice, jakož i všechny předešlé pokusy čínských firem o koupi podniků v takzvaném ráji tržního podnikání, jinak také zvaném Spojené státy americké, okamžitě narazila na tuhý odpor amerických politiků na obou stranách politického spektra.
Politický odpor zabránil čínským investorům doposud uskutečnit jakoukoliv velkou akvizici americké firmy v jakémkoliv oboru. Vždy je při tom zmiňována americká národní bezpečnost.
Člověk by si ještě dokázal představit, proč je nežádoucí, aby Číňané vlastnili americké ropné a plynárenské těžaře (jako v případě oznámeného spojení čínské Chinese National Offshore Oil Corporation, Cnooc, s americkým producentem Unocal Corp. ve výši 18,5 miliardy dolarů v roce 2005, která byla smetena ze stolu po bezprecedentní politické kampani demokratů i republikánů v Kongresu a v Senátu). A to přesto, že ropný průmysl je zrovna obor, který je jedním z nejvíce globalizovaných a koncentrovaných na světě. Akvizice malého kalifornského producenta Unocal Corp tedy nehne ani minutovou ručičkou a těžko může ohrozit státní zájmy, energetické hmotné rezervy nebo národní bezpečnost USA (Unocal byl později toho roku pohlcen americkým Chevronem a všichni si oddechli).
Nebo proč Huawei Ltd nemůže počítat s tím, že by mu někdy v nejbližší době povolili, aby koupil jakoukoliv, byť i malou nebo středně velkou, americkou technologickou firmu. Je to údajně proto, že vlastnická struktura soukromé firmy Huawei, druhého největšího světového výrobce telefonních zařízení a mobilních telefonů, je příliš nejasná, a určitě z té akvizice kouká nějaká šlamastyka typu odposlouchávání amerických občanů čínskými bezpečnostními službami, nebo něco na ten způsob. Huawei se v roce 2011 pokusil koupit americkou firmu 3Leaf Systems. 3Leaf Systems je maličká firma, která vytvořila technologii umožňující skupině počítačů pracovat společně jako větší a výkonnější počítač. Huawei nabízela za její intelektuální práva, ostatní aktiva a zaměstnance zaplatit částku 2 (slovy dva) miliony dolarů. Poté, co se tato pidi-akvizice dostala na agendu prezidenta Obamy, Huawei pochopil a svou nabídku stáhl.
Minulý rok prezident Obama dokonce zablokoval investici čínské firmy do projektu větrných mlýnů v Oregonu. Oficiálním vysvětlením byla blízkost americké námořní základny, na které jsou umístěny jakési bezpečnostní systémy. Toto zamítnutí bylo také prvním za posledních 22 let, kdy americký prezident využil svého práva veta vůči zahraniční investici takovýmto způsobem.
No dobře, americkou suverenitu je třeba bránit s praporem a zbraní v ruce. Když se někdo chce podívat americkým občanům pořádně do soukromí, může to být jenom NSA a CIA. Ale šunka od kosti a vepřová pečeně? Co tohle má společného s národní bezpečností? Zřejmě mnohé. Americké ministerstvo financí (US Tresury) zkoumalo oznámenou akvizici specificky z pohledu možného rizika pro národní bezpečnost celé tři měsíce. Američtí kongresmani měli velké námitky, jejich obavy plynuly především z možnosti, že čínské masové výrobky by mohly být importovány do USA. Ve vlasti Monsanta a geneticky modifikovaných potravin to samo o sobě vzbuzuje přesně nedefinovatelnou, ale o to hlubší hrůzu. Vrcholové vedení Smithfield a Shuanghui a jimi najaté týmy právníků a lobbistů proto strávili celé léto tím, že ctihodné zákonodárce přesvědčovali, že samotná podstata celé plánované akvizice je v tom, že Čína má nenasytný apetit po vepřovém mase a export bude jednoznačně jen jedním směrem, tedy z amerických velkovýkrmen a jatek do čínských přístavů.
Ministerstvo financí nakonec udělilo svůj souhlas minulý týden a všemocná Komise pro zahraniční investice při Kongresu USA (CFIUS) pak dala ten svůj v dalších dnech.
Akvizice Smithfield je tak na nejlepší cestě se stát největší čínskou akvizicí americké společnosti v historii. Akcionáři Smithfield budou o transakci ještě hlasovat na valné hromadě 24. září, ale obecně se očekává, že hlasování proběhne kladně a akvizice bude dokončena bezprostředně poté. Ať žijí americko-čínští pašíci! Chro chro!
Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že čínské firmy byly v posledních letech schopny získat pouze minoritní podíly v amerických ropných a plynárenských společnostech a dosud se, s výjimkou Huawei, ani nepokusily koupit nějaké americké technologické firmy z obav, že CFIUS by nikdy takové transakce neschválil.