Evropská unie spolu se Spojenými státy zmrazila 16. března aktiva a uvalila zákaz vstupu pro 33 Rusů a jednu banku. Rusko reagovalo 20. března svým seznamem osob z USA a EU. Tento vzorec chování „oko za oko“ vyvolává otázky zranitelnosti obou stran. Nejde přitom pouze o to, jaké ekonomické škody mohou sankce napáchat, ale i o vliv politického systému. V roce 2012 představoval vzájemný obchod mezi Ruskem a EU 22 % ruského HDP a 3 % HDP EU. Zdá se tedy, že z ekonomického hlediska by sankce poškodily více Rusko. Dopad na EU by ale ani zdaleka nebyl zanedbatelný. V úvahu však musíme vzít i to, jaký vliv má skutečnost, že Rusko je autokracií.
Podle našeho modelu mají rozsáhlejší sankce ze strany EU 47 – 52% šanci na úspěch (týká se to druhého roku poté, co byly zavedeny). Situace se moc nemění v případě, že se k nim přidají i Spojené státy, protože jejich vzájemný obchod s Ruskem je malý. Pravděpodobně přitom jde o optimistický odhad, protože v modelu používaná míra autokracie je z roku 2012 (a tedy příliš nízká). Navíc v tomto případě jde o odvrácení vojenského zásahu a v takových případech je obecně pravděpodobnost úspěchu nižší.
Pravděpodobnost, že se svými sankcemi naopak uspěje Rusko, se odhaduje na 39 %. To určitě není nízké číslo. Platí to i s ohledem na to, že pro jejich prosazení je třeba mnohem menší míry koordinace. V tomto ohledu je pochopitelné, proč se EU rozhodla použít pouze omezené sankce. Náklady spojené s odvetnými kroky by sice byly menší než náklady, které ponese Rusko. Vytvořily by ale větší tlak, protože evropský systém je svou povahou demokratický. Ruská politika „oko za oko“ tak má reálný základ.
Uvedené je výtahem z „Russia’s tit for tat“, autorem je Peter A.G. van Bergeijk.
(Zdroj: VOX)