V srpnu 1987 se Alan Greenspan dostal do čela Fedu. Toto výročí je příležitostí podívat se na to, co následovalo během dalších dvaceti let. Šlo totiž o jedno z nejzajímavějších a také nejpodivnějších předsednictví v čele americké centrální banky. Příčinou je Greenspanova filozofie. Věřil ve svobodný trh, ale zároveň na trzích velmi rád intervenoval. Byl hlavním bankovním regulátorem, ale podle všeho nechápal ani základní principy bankovní regulace. Rozpory mezi filozofií, kterou vyznával, a kroky, které činil, se projevily během několika klíčových událostí.
První takovou událostí byl propad trhů v roce 1987. Po tzv. černém pondělí Fed vydal následující prohlášení: „Fed v souladu s tím, že funguje jako americká centrální banka, potvrzuje, že je připraven poskytnout likviditu finančnímu a ekonomickému systému.“ Fed výrazně zvýšil rezervy a snížil sazby ze 7,5 % na 6,5 %. Trhy zakončily rok 1987 s mírným posílením. Greenspan si z toho vzal následující poučení: Po vzniklých problémech je lehké uklidit. Nejhorší jednodenní propad trhu vyřešila mírná změna v politice Fedu. Následný vývoj ale ukázal, že toto poučení bylo mylné.
Během recese let 1990 a 1991 se trhy snažily vypořádat se s řadou makroekonomických problémů. Krize na dluhopisových trzích, problémy na trhu s bydlením, válka v Zálivu a růst cen energií si vybíraly svou daň. Greenspan se rozhodl, že sám sníží sazby ještě před zasedáním FOMC. Doposud není jasné, proč tak jednal. Výsledkem byla ale téměř otevřená revolta na zasedání FOMC.
Pak je tu také takzvaná Greenspanova opce. V červenci 1995 Fed snížil sazby o 25 bazických bodů. Podivné to bylo proto, že předtím došlo k sérii zvyšování sazeb. V prosinci přišlo další snížení a v lednu ještě jedno. Reálná příčina pro takové kroky neexistovala, ekonomika zdravě rostla, akcie si vedly dobře. Wall Street si správně odvodila, že zmíněné snižování sazeb mělo dát pevnou půdu pod nohama dalšímu růstu akciového trhu. Byla zrozena Greenspanova opce.
Fed snížil sazby během recese roku 2001 a okamžitě po útocích z 11. září. Sazby byly pod 2 % po dobu tří let, což bylo do té doby neslýchané. Dopad byl silný: Inflace se rychle zvyšovala, zlato se vydalo na dlouhodobou cestu nahoru, ropa posílila z 20 dolarů za barel až na 150 dolarů za barel. Trh s bydlením rostl rychleji, než kdy jindy. Greenspan nakonec uznal, že v jeho filozofii je chyba. Uznal, že radikální deregulace byla chybou stejně jako opozice proti regulaci derivátů a ignorování nekvalitních hypoték a stínového bankovního trhu. Centrální bankéř nemůže mít obavy z vývoje cen aktiv a zároveň brát na lehkou váhu praskající bubliny. Tyto dva postoje nejsou slučitelné. To je důvod, proč Greenspanovo předsednictví znamenalo fascinující pohromu.
Autorem je Barry Ritholtz.
Zdroj: Bloomberg