Český finanční sektor je podle centrální banky stabilní a zdravý. Banky jsou dobře kapitálově vybavené a mají přebytky kapitálu nad vyžadované rezervy. Sektor jako celek je tak odolný proti nepříznivému vývoji, uvedla dnes Česká národní banka (ČNB) na základě zátěžových testů zkoumajících stabilitu sektoru. Hodnocení stability českého finančního sektoru je součástí pravidelné zprávy o finanční stabilitě, kterou ČNB zpracovává v půlročních intervalech.
Zátěžové testy předpokládaly, že se česká ekonomika propadne do hluboké recese, což by se ve finančním sektoru projevilo úvěrovými ztrátami. "Úvěrové ztráty by bankám absorbovaly až sedm procent kapitálu. Banky by kvůli nim musely zvýšit rizikové váhy aktiv, to by vyžadovalo další čtyři procenta kapitálu," řekl ředitel sekce finanční stability a restrukturalizace ČNB Libor Holub. Zdůraznil ale, že by si bankovní sektor jako celek i tak udržel víc kapitálu, než vyžaduje regulace.
Podle testů by pouze jedna banka na českém trhu musela v případě nepříznivého vývoje použít část svých kapitálových rezerv. Banky si v testu udržely silné výnosy díky rostoucímu objemu úvěrů, výnosům z držených státních dluhopisů a vyšším úrokovým maržím. "Ziskovost, kapitálové rezervy a kvalita aktiv bankovního sektoru vytvářejí příznivou základnu pro vstřebání šoků uvažovaných v zátěžovém testu," uvedl Holub.
Pojišťovny podle ČNB zůstávají stabilní součástí českého finančního systému. S objemem spravovaného majetku přes 500 miliard korun ke konci roku 2024 si sektor udržel pevné finanční zdraví i ziskovost. Zisky zůstaly nadprůměrné i přes povodně z podzimu 2024.
Zpráva o finanční stabilitě také konstatovala, že snižující se úrokové sazby a růst ekonomické aktivity podpořily růst poptávky domácností i firem po úvěrech. Nejistoty ohledně dalšího vývoje v některých průmyslových odvětvích nicméně mohou podle ČNB mírně zvyšovat riziko úvěrových selhání některých podniků.
Zpráva o finanční stabilitě hodnotí zdraví domácího finančního sektoru a jeho odolnost vůči nepříznivým šokům. Tento podklad byl pro bankovní radu východiskem pro nastavení takzvané makroobezřetnostní politiky, jejímiž hlavními nástroji jsou kapitálové rezervy bank a horní hranice ukazatelů pro poskytování spotřebitelských úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí.