Obchodníci se mohou se svými spory zpravidla obrátit na běžné soudy nebo na nezávislé rozhodce. Arbitráž pak mohou vést buď tzv. ad hoc, tedy dle vlastních představ a nejčastěji podle rozhodčích pravidel, které vydala Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRAL), nebo se mohou svěřit do péče stálé rozhodčí instituce, která jim kromě kompletního servisu pro vedení sporu dodá také vlastní rozhodčí pravidla, podle kterých bude spor probíhat.
Jak jsem psal na Patrii nedávno, mezi největší stálé rozhodčí soudy patří například hongkongský HKIAC, vídeňský VIAC, stockholmský SCC, londýnský LCIA a především pařížský ICC.
Rok 2013
Za rok 2013 doputoval do rukou úředníků ICC rekordní počet 767 žádostí o zahájení arbitráže, které se týkaly subjektů ze 138 zemí světa, přičemž 80 procent arbitráží se týkalo mezinárodních sporů a 66 procent dokonce meziregionálních sporů, kdy se soudí například čínský obchodník s americkou společností.
Nejčastěji se před rozhodčím soudem ICC soudí Evropané, za nimi subjekty z Asie, z Ameriky a z Afriky. ICC má přitom regionální sekretariáty po celém světě, konkrétně na devíti místech. Poslední z těchto regionálních zastoupení vzniklo loni v USA. ICC tak reagoval na nárůst arbitráží v tomto regionu, když mezi roky 2012 a 2013 vzrostl počet severoamerických arbitráží dle pravidel ICC takřka o třetinu. Největší nárůst nicméně rozhodčí soud ICC zaznamenal u účastníků arbitráží z Číny, u kterých došlo oproti předchozímu roku k nárůstu o 56 procent.
Podle pravidel ICC se nicméně nesoudí jen soukromé společnosti, ale stranou sporu může být i stát nebo státní subjekt, který se obchodních vztahů účastní jakožto jedna ze stran, a nikoliv jako suverénní země. Počet arbitráží, kde právě stát nebo státní subjekt vystupují, za poslední rok také narostl. Tento druh subjektů je přitom stranou sporu v již více než desetině všech arbitráží ICC.
Zajímavé je, že v rámci výše uvedené statistiky se nejvýrazněji umístil region střední a východní Evropy. Právě arbitráže, ve kterých vystupovaly státy nebo státní subjekty z regionu střední a východní Evropy, byly ve srovnání s ostatním regiony dle statistik ICC nejpočetnější.
Ostatní rozhodčí soudy
Také ostatní výše uvedené stálé rozhodčí soudy hlásí ve svých statistikách za rok 2013 nárůst počtu arbitráží oproti minulým letům. Rostou i počty mezinárodních mediací. Například londýnský LCIA obdržel 290 žádostí o zahájení arbitráže a 11 žádostí o zahájení mediace.
Nepřekvapí, že u londýnského soudu se ve velké míře soudí Britové a Američané, ale vysoký podíl na počtu LCIA arbitráží mají i subjekty z Kypru, Ruska, Singapuru nebo Indie. Spory se nejčastěji týkají obchodů s komoditami. Z hlediska průmyslových odvětví se nejvíce sporů týká ropy a plynu a také energetiky. A o jaké částky se strany soudí? Až pětina všech sporů se týká částek okolo půl miliardy Kč (20 mil. USD).
Stockholmský rozhodčí soud podle svých statistik v roce 2013 přijal 203 žádostí o arbitráže, hongkongský pak uvádí 260 nových arbitráží v hodnotě přes 2 miliardy dolarů. Obě instituce podle svých slov zaznamenaly nárůst počtu arbitráží oproti roku 2012.
Vídeň a Praha
Jedinou výjimkou je tak ve společnosti institucí uvedených na začátku tohoto článku Vídeňské mezinárodní rozhodčí centrum, které za rok 2013 uvádí pouze 56 nových arbitráží, což je asi dvacetiprocentní pokles oproti předchozímu roku. Vídeňské statistiky jsou však poměrně stručné, takže nelze dělat příliš obsáhlé závěry.
Podobně je na tom i český Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR, který sídlí v Praze. Podle jeho statistik došlo k poklesu počtu sporů jak v roce 2012, tak i loni, kdy došlo asi k desetiprocentnímu úbytku případů. Mohlo by se tedy zdát, že střední Evropa v arbitrážním světě ztrácí své pozice. Na druhou stranu je však nutné říct, že u pražského rozhodčího soudu narostl loni podíl mezinárodních arbitráží (189) z celkového počtu projednávaných sporů (2406) a také narostl počet projednávaných doménových sporů. Tak špatné to se střední Evropou tedy snad nebude.