Leží před námi zajímavý konec měsíce. ECB bude 22. ledna rozhodovat o tom, zda rozjede QE, či zklame trhy dalším prohlášením, že je třeba čekat na další data a výsledky doposud učiněných kroků. O tři dny později se budou konat volby v Řecku. Ty rozhodnou, zda se k moci dostane první strana, která se staví razantně proti utahování a navrhuje, aby byl výrazně restrukturalizován vládní dluh. Není pochyb o tom, že tyto dvě události budou rozhodovat o dalším vývoji v eurozóně v následujících letech. Možná, že dokonce určí samotný osud eura.
Podle některých informací Němci se Syrizou vyjednávat nebudou a už se rozhodli, že Řecko měnovou unii opustí. To už tu ale bylo. V roce 2011 a 2012 obavy z odchodu Řecka kulminovaly a šířily se obavy z nákazy, která by postihla Itálii a Španělsko. Němci nakonec museli přijít s pomocí a vše skončilo snížením hodnoty řeckého dluhu a Draghiho prohlášením: „Uděláme vše, co bude třeba.“ Řecko tedy nakonec z unie nevystoupilo.
Nyní je ale situace velmi rozdílná. Žádná nákaza se zatím nešíří, důvodem může být i silnější fundament periferie. Hlavní příčinou ovšem nemusí být ekonomika, ale politika. V řadě dalších zemí eurozóny totiž nalezneme politické strany, které se podobají řecké Syrize. Příkladem je Podemos v Portugalsku. Tyto strany i občané budou velmi pozorně sledovat, co se stane v Řecku. Pokud vyhraje Syriza a vyjedná úspěšnou strategii, je pravděpodobné, že podobné změny nastanou i jinde v Evropě. Jinak řečeno, přijde revolta proti současné ekonomické politice. To je to poslední, co Němci potřebují.
Jak se může Německo tomuto vývoji vyhnout? Když budu cynikem, mají jen jednu strategii, a ta je velmi riziková. ECB bude na svém zasedání velmi přívětivá a přijde rozsáhlé QE, které bude zahrnovat nákup vládních dluhopisů. Řekové se pak ve volbách rozhodnou, zda chtějí být součástí tohoto programu. Jestliže podpoří Syrizu, Němci s ní vyjednávat nebudou a Řecko bude muset opustit euro.
Pokud by k odchodu Řecka došlo, jeho finanční systém se ocitne pod obrovským tlakem. Může se to projevit i v jiných zemích, tam ale může agresivně zasáhnout ECB. ECB ovšem odmítne poskytnout likviditu řeckým bankám a dojde k řeckému defaultu. Krátkodobě se řecká krize prohloubí. Přesně toto Němci potřebují na to, aby dostatečně vystrašili jiné země v eurozóně a ty se nevydaly stejnou cestou jako Řecko.
Jde o vážnou a rizikovou hru, která vyžaduje, aby němečtí voliči přijali agresivní uvolňování politiky ECB. Ztráty z řeckého defaultu by také musely být omezené a po jeho odchodu z eurozóny by se nesměla šířit panika. Možná se ale mýlím a najde se další způsob, jak řešení problémů opět posunout do budoucna. Zdá se mi však, že tentokrát je situace skutečně jiná a stávající stav už nelze dále udržovat.
Autorem je ekonom Antonio Fatás z INSEAD.
Zdroj: fatasmihov.blogspot