V dobách, kdy v hledáčku investorů je řecká komedie, a otevřeně se mluví o možnosti Grexitu je třeba si připomenout, že tady byli tací velikáni ekonomických teorií jako Milton Friedman, držitel Ceny Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy z roku 1976 a poradce prezidenta Ronalda Reagana, který dnešní problémy předpověděli již dávno.
Milton Friedman v roce 1997 publikoval pro Project Syndicate článek s názvem "The Euro: Monetary Unity To Political Disunity?" Ten se pro všechny na starém kontinentě stává bohužel znovu velmi aktuální i když byl napsán téměř před 18 lety.
Nyní si můžete přečíst ty nejpodstatnější myšlenky zmíněné v textu z roku 1997.
Společná měna je výborná jen za specifických podmínek, za ostatních je vždy špatná. V oblasti se společnou měnou musí fungovat mechanismus pro absorbci ekonomických šoků a neefektivit, které dopadají na různé subjekty v rámci jedné měny.
Měnový kurz je takovým mechanismem pro absorbci šoků na rozdílné subjekty. Jeho nahrazení kvůli získání nižších transakčních nákladů a dalších výhod je adekvátní pouze tehdy pokud existuje jiný mechanismu, který ho nahradí.
USA je příkladem, kdy je společná měna příznivým faktorem. Státy se skládají sice z 50 jednotlivých států, ale lidé mluví jedním jazykem, sledují stejné seriály, zboží i služby se pohybují volně. A v případě, kdy nějaká událost dopadne na USA nerovnoměrně, pak existuje mechanismus, který v krátkém období šok absorbuje prostřednictvím pohybu zboží a lidí, prostřednictvím cen a mezd.
Evropa není v situaci, kdy by společná měna byla prospěšná. Země a národy jsou oddělené, lidé mají spíš vztah ke své zemi, než společnému trhu nebo myšlence sjednocené Evropy.
Velkým rozdílem je, že “federální” vláda utratí, méně než lokální vlády, hybnou silou jsou tedy vlády jednotlivých zemí nikoliv bruselští byrokraté. Regulace je vyšší než v USA a liší se mnohem více stát od státu. Výsledkem je nižší mobilita pracovní síly a ceny i mzdy jsou více nepružné. V takových podmínkách je právě flexibilní měnový kurz tím extrémně užitečným mechanismem pro absorbci.
Pokud jedna země byla zasažena negativním šokem více než jiná, došlo pouze ke změně jednoho čísla a to směnného kurzu namísto např. změn mezd nebo přesunu pracovní síly.
Propagátoři eura často citují zlatý standard a jeho výhody, neuvědomují si však, že měl i své nevýhody (náklady). Standard byl udržitelný jen kvůli tomu kolik vlády utrácely v zahraničí, mzdy a ceny byly velmi flexibilní a veřejnost byla ochotná resp. musela tolerovat velké propady v produktu a zaměstnanosti. Takže to nebyl systém o kterém by všichni snili.
Myšlenka na zavedení Eura byla motivována politiky, nikoliv ekonomy. Cílem bylo svázat Francii a Německo co nejblíže, aby budoucí evropská válka nebyla možná, a nastavit směr k federální unii typu Spojené Státy Evropské.
"Věřím, že přijetí Eura by mělo opačný efekt." píše Milton Friedman ve svém článku. A pokračuje: "Obnoví to politické tendence konvertováním divergentních negativních šoků, které mohly být hravě vyřešeny změnou měnového kurzu, do rozvratných politických problémů."
Politická jednota může vést k monetární jednotě. Monetární jednota za nepříznivých podmínek dokáže existenci bariéry k dosažení politické jednoty.
Milton Friedman v podstatě předpověděl problémy, které dnes pozorujeme na vlastní oči.
Řekové by se se svou vlastní měnou měli lépe, mohli by ji oslabit a zvýšit tak konkurenceschopnost svého exportu nebo atraktivitu svého klíčového turistického sektoru. A projevy nevidíme jen v Řecku, přehlížené je i Finsko, které se také dostává do problémů.
Autorem originálu je Milton Friedman.
Zdroj: Project Syndicate