Udělá Čína stejnou chybu jako Francie a Itálie v osmdesátých letech?

Na čínskou ekonomiku dnes doléhá několik negativních faktorů. Mezi ně patří zejména zhoršující se nákladová konkurenceschopnost a nízká sofistikovanost produkce. Čína se totiž stále orientuje hlavně na výrobu zboží s nižší přidanou hodnotou. To spolu s horší nákladovou konkurenceschopností vede k poklesu jejího podílu na exportních trzích. Na ekonomiku pak doléhají deflační tlaky a odliv kapitálu, který vyvolává nízká návratnost investic.

Čína tedy čelí následujícímu dilematu: Může se pokus o rychlou obnovu své konkurenceschopnosti oslabením měnového kurzu. Tato strategie by ale znamenala, že korporátní sektor nebude mít motivaci k tomu, aby se zaměřil na výrobu s vyšší přidanou hodnotou. Země by tak nadále zůstávala u málo sofistikovaného zboží. Alternativně se Čína musí po několik let spokojit s nižším tempem růstu, svou měnu neoslabí a bude tak firmy motivovat k posunu směrem k výrobě s vyšší přidanou hodnotou.

Podobné dilema řešily na počátku osmdesátých let a v polovině devadesátých let Francie s Itálií. I v těchto zemích došlo ke ztrátě konkurenceschopnosti a měly dvě možnosti: Devalvovat měnový kurz, nebo se devalvaci vyhnout a snažit se o posun směrem k sofistikovanější výrobě. Ve snaze vyhnout se ekonomické krizi si Francie i Itálie zvolily první možnost. To ale znamenalo, že jejich ekonomiky zůstaly u výroby zboží s nízkou přidanou hodnotou.

Klesající čínská konkurenceschopnost je patrná z následujícího grafu, který zobrazuje vývoj objemu (fialově) a hodnoty (šedě) exportů (meziroční růsty). Po roce 2010 dochází k postupnému poklesu tempa růstu:



Jak bylo uvedeno, Francie a Itálie se v podobném boji s klesající konkurenceschopností uchýlily k devalvaci jejich měn. Tím byl ale také eliminován tlak na posun výrobního sektoru směrem k vyšší sofistikovanosti produkce. Důsledky jsou mimo jiné patrné z toho, jak se v těchto zemích vyvíjela obchodní bilance v oblasti kapitálového zboží a dopravních prostředků (v poměru k nominálnímu HDP).

Tyto dva segmenty totiž představují produkci s nejvyšší přidanou hodnotou a jak je patrné z druhého grafu, vývoj ve Francii a Itálii se zde postupně značně odchýlil od vývoje v Německu. Zatímco jeho obchodní bilance v oblasti kapitálového zboží a dopravních prostředků se postupem času znatelně zlepšuje, ve Francii dlouhodobě stagnuje a v Itálii bylo až do roku 2011 patrné znatelné zhoršení:

Zdroj: Natixis