Až se v tomto týdnu sejdou v Paříži světoví lídři na Konferenci OSN o změně klimatu, bude jejich úkolem dosáhnout globální dohody o omezení emisí skleníkových plynů. Zdárný výsledek, dokládající, že země dokážou pro dobro planety spolupracovat, by se pro svět – a pro Pařížany, kteří po nedávných teroristických útocích zůstávají nezlomeni – stal zřetelným poselstvím naděje.
Klimatické závazky se budou zakládat na zamýšlených příspěvcích, jak si je určily jednotlivé země, anebo na příslibech k celosvětovému snížení emisí. Mám za to, že by se tyto závazky měly opírat o cenu emisí.
K dosažení poklesu emisí skleníkových plynů při nejnižších možných nákladech je nezbytná revoluce ve spotřebě a výrobě energie. Postupné, předvídatelné a spolehlivé zvyšování cen energií by zajistilo silné pobídky pro spotřebitele, aby snižovali své účty za energie. Správná cena uhlíku by zároveň povzbuzením investic do technologických inovací umožnila hladký odklon od fosilních paliv.
Tým Mezinárodního měnového fondu proto navrhuje třísložkovou strategii přístupu k uhlíkovým palivům: „správná cena, promyšlené zdanění, bezodkladný postup“. Všechny tři složky jsou podstatné.
Zaprvé, stanovit správnou cenu fosilních paliv znamená zohlednit jejich skutečné environmentální náklady. Ceny by na spotřebitele měly přenášet celkovou sumu jak nákladů na výrobu a dodání, tak i škod – včetně znečištění vzduchu a změny klimatu – zapříčiněných silnou závislostí na fosilních palivech. Spravedlivější cena uhlíku bude motorem úspor energií a posílí poptávku po čistějších palivech a „zelenějších“ investicích.
Zadruhé, nezbytné změny cen by se dosáhlo zdaněním energií, pomocí nástrojů, které jsou praktické a účinné. Nejlepší možností je zapracovat uhlíkový poplatek do stávajících daní z paliv a podobné poplatky uplatnit také u uhlí, zemního plynu a dalších ropných produktů.
Dopady do daňových výnosů by byly podstatné. Kdyby země, které jsou velkými producenty emisí, zavedly uhlíkový poplatek ve výši 30 dolarů za tunu CO2, mohly by si zajistit fiskální příjmy dosahující zhruba 1 % jejich HDP. Takové příjmy by bylo možné využít ke zvládnutí celkové fiskální zátěže klimatického úsilí a dále k financování škrtů v daních z práce a kapitálu, které pokřivují ekonomickou aktivitu a poškozují růst, anebo tam, kde je to nutné, ke snižování schodků.
Krátce, zpoplatnění uhlíku není otázkou vyšších daní, nýbrž daní „chytrých“. Klimaticky promyšlené daně by se měly zavádět postupně, aby domácnostem a firmám daly čas se přizpůsobit a novým technologiím umožnily rozjezd. Povlovná a propracovaná korekce je obzvlášť důležitá v rozvíjejících se ekonomikách, z nichž mnohé přispívají ke globálním emisím jen málo. V mnoha případech může být zapotřebí čas, aby se nachystaly záchranné sítě pro domácnosti s nízkými příjmy a zavedly rekvalifikační programy pro pracující v energeticky náročných odvětvích. Takový přístup by udělal prostor pro financování klimatických investic skrze soukromé kapitálové toky.
Zatřetí, není času nazbyt: tvůrci politik musí jednat bezodkladně. Vzhledem k poklesu cen energií nastala vhodná doba k uskutečnění přechodu na důmyslné, věrohodné a účinné zpoplatnění uhlíku. Země by neměly otálet a čekat, kdo se pohne první. Práce v MMF ukazuje, že spravedlivá výše zpoplatnění uhlíku je v národním zájmu mnoha zemí, i při odhlédnutí od negativních klimatických dopadů na jiné země, protože by pomohla řešit zásadní domácí problémy v oblasti životního prostředí. Podle Světové zdravotnické organizace znečištěné ovzduší v otevřených prostorách způsobuje víc než tři miliony předčasných úmrtí ročně. Včasná reakce je nezbytná, abychom předešli mnohem drastičtějším – a nákladnějším – opatřením v budoucnu.
V předstihu před pařížským summitem víc než 160 zemí předložilo své závazky k potlačování emisí. Uskutečněním těchto závazků země významně sníží předpokládané budoucí globální oteplení.
Nesnadným úkolem je teď tyto závazky dodržet. Právě proto potřebujeme soustředěný tlak na zpoplatnění uhlíku. Vybraná skupina lídrů, opravdových zastánců zpoplatnění uhlíku, vyzve v Paříži k jednání. Politický elán na národních, regionálních a obecních úrovních dále posílí Panel pro zpoplatnění uhlíku, vedený MMF a Světovou bankou.
Vedle úsilí veřejného sektoru potřebujeme také robustní zapojení finančních institucí a trhů. Hedžové nástroje jako takzvané katastrofické dluhopisy mohou pomoci pojištěním sílících rizik plynoucích z živelních pohrom. Jiné finanční nástroje, například „zelené“ indexy akcií a „zelené“ dluhopisy, mohou přispět změnou alokací investic do sektorů podporujících environmentálně udržitelný růst. I tady budou zásadní předvídatelné a dostatečně vysoké ceny uhlíku, jimiž se budou řídit investiční rozhodnutí.
V Městě světla je tento týden v sázce mnohé. Nedávno Paříž zažila nejhorší projev lidství. Summit o klimatu bude příležitostí projevit to nejlepší.
Christine Lagardeová je výkonnou ředitelkou MMF.
Copyright: Project Syndicate, 2015.
www.project-syndicate.org