Zdá se, že kampaň čínské vlády za zařazení jüanu mezi rezervní aktiva Mezinárodního měnového fondu stojí na pokraji úspěchu. Vedení MMF minulý týden oficiálně doporučilo přidat jüan do koše měn, které určují hodnotu jeho takzvaných zvláštních práv čerpání (SDR).
Začlenění jüanu do koše, který v současné době zahrnuje americký dolar, euro, britskou libru a japonský jen, by značně zvýšilo prestiž Číny. A co je důležitější, podpořilo by snahu čínské vlády o internacionalizaci jüanu. Zároveň by to však byla chyba. Rozhodnutí doporučit zařazení jüanu zdaleka nepadlo z dobrých ekonomických důvodů, a proto ho nelze chápat jinak než jako politické. A jeho dlouhodobé důsledky pravděpodobně budou politováníhodné.
Z čistě technického hlediska lze o způsobilosti jüanu k zařazení do koše SDR pochybovat. MMF tradičně trvá na dvou kritériích: země vydávající danou měnu musí patřit k předním světovým exportérům a daná měna musí být „volně použitelná“ – rozsáhle používaná a obchodovaná.
První podmínku Čína jako největší světový exportér evidentně splňuje. Splnit druhou podmínku však pravděpodobně stále není v čínských silách. Jüan v žádném případě nepatří do stejné ligy jako čtveřice měn tvořících současný koš SDR. V roce 2014 patřilo čínské měně sedmé místo mezi globálními rezervami centrálních bank, osmé místo co do objemu mezinárodně emitovaných dluhopisů a jedenácté místo v oblasti globálního měnového obchodování. Jüan navíc zůstává pro většinu kapitálových transakcí nekonvertibilní, čínské finanční trhy jsou primitivní a obchodní marže pro devizový kurz stále denně stanovují měnové úřady.
Ještě v srpnu byl MMF vůči přidání jüanu do koše SDR skeptický, když uvedl, že je stále zapotřebí „mnoho práce“, a naznačil, že by se rozhodnutí mělo odložit na rok 2016, aby se zajistil „hladký“ přechod.
Proč tedy MMF obrátil? Odpověď je zjevná: Čína zahájila celoplošný presink, aby dosáhla změny názoru. V srpnu byl mírně uvolněn devizový režim měny. V Londýně byly vydány vládní dluhopisy denominované v jüanu a vznikly plány na vytvoření nových obchodních platforem pro tuto měnu v několika evropských finančních centrech. A čínští politici dávali nepokrytě najevo, jak nešťastní by byli z odmítavého rozhodnutí.
Jejich tlak se vyplatil. Západní vlády se jedna po druhé postavily za jüan, a to navzdory jeho praktickým omezením. Fond je vyslyšel a rozhodnutí je na světě. Doporučení rozšířit koš SDR vřele podpořila generální ředitelka MMF Christine Lagardeová a na konci listopadu se očekává konečné rozhodnutí výkonného sboru.
Mnozí lidé by namítli, že jde o pozitivní vývoj. Rozhodně uspokojuje čínské představitele a nabízí jim silnější podnět pokračovat v práci v rámci stávajícího mezinárodního měnového režimu. Nedávné čínské iniciativy, zejména založení Asijské infrastrukturální investiční banky, totiž vyvolaly obavy, že země má v úmyslu vybudovat nový systém mezinárodních institucí, který by konkuroval organizacím ovládaným Západem, jako je MMF. Rozhodnutí zařadit jüan do koše SDR mohlo toto nebezpečí zažehnat.
Na druhé straně vytváří tento krok znepokojivý precedens, když vnáší politiku do oblasti, která se v minulosti řídila objektivními ekonomickými úvahami. Lze si představit, že úspěšná kampaň Číny by v dlouhodobém měřítku mohla otevřít dveře lobbingu dalších vlád za to, aby i jejich měny byly do koše SDR zařazeny. Proč tam nepřidat švýcarský frank nebo kanadský dolar? Nebo proč tam koneckonců nezařadit ruský rubl či indickou rupii? To, co kdysi bývalo ceněnou výsadou nesporně elitních měn, by se mohlo stát předmětem špinavých politických bitev o vylepšení statusu.
Samozřejmě lze tvrdit, že vzhledem k nedávné ekonomické trajektorii Číny je jen otázkou času, kdy se jüan stane plně srovnatelným se současnými měnami SDR. Používání této měny ve světě koneckonců exponenciálně roste. Toto optimistické hodnocení však přeceňuje vyhlídky jüanu a ilustruje nebezpečí lineární extrapolace minulosti do budoucnosti.
Stejně tak se bude dál zákonitě zvyšovat využívání jüanu pro účely fakturace a vypořádávání obchodu s Čínou. Pokud však jde o klíčové role měny coby investičního nástroje nebo rezervního aktiva, je vyhlídka jüanu mnohem méně slibná kvůli setrvale přísným kapitálovým kontrolám v Číně a nízké úrovni jejího finančního rozvoje.
Stejně tak nebude zařazení jüanu do koše SDR pravděpodobně představovat velký impulz k internacionalizaci této měny, jak se mnozí lidé domnívají. Některé centrální banky se možná rozhodnou následovat vývoj a přidají aktiva denominovaná v jüanech do svých rezerv, aby kopírovaly složení koše. Toto zvýšení však bude přinejlepším okrajové – podle výpočtů MMF půjde zhruba o 40 miliard dolarů v příštích několika letech. Vzhledem k tomu, že celkové globální rezervy dnes přesahují 10 bilionů dolarů, jde o příslovečnou kapku v moři.
Politické důvody pro začlenění jüanu do koše SDR jsou naprosto zřejmé. Neméně zřejmá jsou bohužel i rizika takového kroku.
Benjamin J. Cohen je profesorem mezinárodní politické ekonomie na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře a autorem knihy Currency Power: Understanding Monetary Rivalry (Moc měny: Jak pochopit měnové soupeření).
Copyright: Project Syndicate, 2015.
www.project-syndicate.org