Před několika dny došlo k poklesu cen rizikových aktiv a tento pohyb by šlo jednoduše vysvětlit utahováním monetární politiky v USA a dalším propadem cen komodit. Není pochyb o tom, že tyto faktory svou roli skutečně hrály, ale dominantní silou bylo pravděpodobně něco jiného. Podobně jako při srpnovém propadu trhů byl totiž rozhodující strach z prudkého oslabení čínské měny. Takový vývoj by totiž znamenal export čínských deflačních tlaků do zbytku světa a ve spojení s počátkem cyklu utahování monetární politiky v USA by šlo o velmi negativní tlaky.
Odhaduje se, že čínské devizové rezervy v listopadu klesly o 87 miliard dolarů a hovoří se o velkém odlivu kapitálu z této země. Řada investorů se obává, že čínská snaha o udržení stabilního měnového kurzu už není po přijetí renminbi do SDR tak silná a na měnových trzích se to projevuje stále vyššími obavami z devalvace renminbi. Čínská centrální banka PBoC na tyto obavy sice reagovala prohlášením, že se stále drží politiky stabilního kurzu, na druhou stranu ale také uvedla, že tato stabilita by nyní neměla být vnímána relativně k dolaru, ale vůči celému koši měn.
Popsaný vývoj neznamená, že by se Čína přiklonila k úplně novému režimu. Tato země se navíc pevně drží starého zvyku poskytovat velmi málo informací. Nicméně jde o jasné náznaky, že starý systém úzkého provázání kurzu renminbi s dolarem končí. Trhy na Západě celou věc interpretují se skepsí, podle většiny analytiků jde pouze o další skrytý pokus, jak oslabit kurz renminbi relativně k dolaru. Americké akcie po prohlášení PBoC klesaly. Až se ale emoce uklidní, ukáže se, že čínský postup dává smysl a nakonec povede k celkovému snížení rizika v globální ekonomice.
Při zpětném pohledu se zdá, že Čína se držela nového režimu po většinu roku 2015. PBoC nyní zveřejňuje váhy, které používá pro kalkulaci relevantního měnového koše a my tak můžeme zpětně posoudit, jak se tato banka držela své definice efektivního měnového kurzu. V podstatě můžeme konstatovat, že tento kurz byl letos stabilní, odchylka dosahovala maximálně 2,5 %. Když v srpnu hrozilo, že tato odchylka výrazně poroste, Čína přikročila k devalvaci vůči dolaru tak, aby efektivní kurz zůstal stabilní.
Už jsme tedy jasně viděli, jak bude nový režim fungovat: Kurz renminbi už nebude tažen vůči ostatním měnám vzhůru jen kvůli tomu, že dolar posiluje. Taková politika nemůže být v žádném případě považována za snahu zvyšovat konkurenceschopnost Číny devalvací měnového kurzu. Není žádný důvod, proč by Čína měla následovat politiku utahování, kterou bude sledovat Fed. Otázkou je, zda se PBoC bude této nové strategie pevně držet. Banka totiž naznačila, že prudký pokles efektivního kurzu není v plánu, ale není známo konkrétní pásmo, ve kterém by se měl kurz pohybovat. Čína má každopádně hodně likvidních rezerv, aby kurz udržela na stabilní úrovni po velmi dlouhou dobu. Poté, co do určité míry objasnila, jaká je její politika, měly by se trhy uklidnit a nebát se „devalvace“ renminbi vůči dolaru.
Poslední ekonomická data ukazují, že tvrdé přistání čínské ekonomiky není pravděpodobné. V takové situaci se tak dá očekávat, že PBoC se nové politiky skutečně bude držet. Pokud se to potvrdí, bude to mít vliv i na politiku jiných centrálních bank. Pro Spojené státy je významné, že kurz dolaru je nyní vůči renminbi uvolněný a to v podstatě znamená, že je uvolněný vůči většině měn asijských zemí. V minulosti naopak jeho posilování táhlo většinu těchto měn nahoru. Nová situace tak pravděpodobně povede k dalšímu utahování finančních podmínek v USA i bez toho, aby sazby dále rostly. Jinak řečeno, potřebného utažení by Fed dosáhl s menším růstem sazeb.
Jaký bude dopad na ECB? Starý režim fungoval tak, že posilující dolar sebou zvedal renminbi a další měny rozvíjejících se zemí z Asie. Tím se zvyšoval propad efektivního kurzu eura. Nyní bude dolar ve svém pohybu osamocenější, takže euro bude mít obecnou tendenci k silnějšímu kurzu. ECB se na rozdíl od Fedu stále snaží o uvolnění monetárních podmínek a bezesporu se domnívá, že pro dosažení inflačního cíle je třeba slabšího eura. Po změně čínské kurzové politiky bude tedy dosažení tohoto cíle složitější.
Autorem je investor a ekonom Gavyn Davies.
Zdroj: FT, Fulcrum AM