Čína sleduje, jak na jejích finančních trzích vzniká další bouře. Je to přitom jen pár měsíců, co bylo ohlášeno „historické vítězství“ poté, co se čínská měna stala oficiální rezervní měnou. Byla totiž zahrnuta do SDR, ale nyní se ukazuje, že šlo o Pyrrhovo vítězství. Odliv kapitálu z Číny totiž po této události ještě zrychlil. V prosinci Čína ztratila 108 miliard dolarů rezerv i přesto, že dosáhla rekordního obchodního přebytku ve výši 60 miliard dolarů. Před rokem a půl dosahovaly devizové rezervy Číny maxima na 4 bilionech dolarů, nyní jí ale zbývá 3,33 bilionu dolarů.
Čínští akcioví býci se při vysvětlování popsaného propadu v rezervách drbou na hlavě. Valuační efekt byl v prosinci pozitivní, protože euro posilovalo. Takže skutečný pokles rezerv byl vyšší ještě asi o 20 miliard dolarů. Někdo tvrdí, že pokles rezerv vyvolávají nákupy aktiv v zahraničí. Přímé zahraniční investice (FDI) směřující do Číny jsou ale stále vyšší než FDI směřující z Číny do zahraničí. Čistý efekt je tedy v této oblasti pozitivní.
Vedle toho se objevují tvrzení, že čínské korporace „optimalizují“ svá dluhová portfolia tím, že splácejí dolarové dluhy novými dluhy získanými v Číně. Úrokové sazby jsou totiž nyní v Číně nižší a už se neočekává, že renminbi bude posilovat. Něco na tomto vysvětlení skutečně bude, ale změny v oblasti korporátního dluhu mohou vysvětlit jen část celkového odlivu kapitálu. Jinak řečeno, i když vezmeme do úvahy zmíněné faktory, odliv kapitálu je stále obrovský.
V souvislosti s klesajícími rezervami není problémem pokrytí dovozů či dokonce krátkodobého dluhu. Skutečný problém představuje poměr rezerv a bankovních depozit. Tento poměr dosahuje pouze 16 %, a kdyby došlo k prudkému růstu poptávky po dolarech, rezervy by pokryly jen malou část dostupné likvidity. Omezení na tok kapitálu sice nyní snižují schopnost převádět úspory do dolarů, rostoucí poptávka po americké měně ale znamená, že další liberalizace kapitálového účtu je stále těžší a těžší.
Bohužel se zdá, že odliv kapitálu z Číny jen tak neskončí. Centrální banka PBoC překvapila trhy hned poté, co bylo renminbi zahrnuto do SDR, tím, že znatelně oslabila kurz čínské měny. Chybou bylo, že PBoC o svých záměrech neinformovala před zahrnutím renminbi do SDR a namísto toho slibovala kurzovou stabilitu. Výsledkem je, že trhy nyní čekají další oslabování.
K tomu se přidávají neúspěšné reformy. Pro následujících pět let byl ohlášen ambiciózní růstový cíl ve výši 6,5 %. Tohoto cíle ale nelze dosáhnout, pokud zároveň proběhne restrukturalizace státem vlastněných společností. Tato restrukturalizace by sebou totiž nesla sice přechodný, ale velmi znatelný pokles investic. Problém ale spočívá v tom, že když nebudou tyto reformy provedeny, bude trpět dlouhodobější růst.
Samotný odliv kapitálu také omezuje možnosti PBoC, protože ta už kvůli němu nemůže dále snižovat sazby. Nezávislou monetární politiku si může udržet pouze tehdy, když otočí směr ohledně liberalizace kapitálového účtu. Jinak řečeno, Čína bude muset být mnohem více finančně uzavřená. Propad rezerv se projevuje i ve fiskální oblasti. Tato země se stále drží „merkantilistického“ pohledu na devizové rezervy. Ty se tak používají na dosahování vládních cílů včetně rekapitalizace bank.
Čínská vláda tedy celkově ztrácí prostor pro další manévrování, a to je špatná zpráva zejména v době, kdy dochází k prudkému poklesu tempa ekonomického růstu. Je možné, že vláda ztrácí nad celou situací kontrolu, nebo je provádění potřebných reforem mnohem těžší, než se čekalo.
Autorkou je Alicia Garcia Herrero z Bruegelu.
Zdroj: BeyondBrics, FT