„Podívejte se na dnešní globální ekonomiku, na dnešní průmyslové země. Když sledujete Spojené státy, Evropu či Japonsko, je patrné, že se inflace drží pod 1 % a podle očekávání se nad tuto hranici nezvedne ani v následujících deseti letech. Očekává se také, že reálné sazby budou pod nulou. To jsou očekávání trhu a klíčovým faktorem v celém tomto problému je nedostatečná poptávka. Ta ale nakonec vede k tomu, že trpí i nabídková strana ekonomiky, protože klesají investice a naopak roste nezaměstnanost,“ řekl před několika dny v rozhovoru pro „The Washington Center for Equitable Growth“ známý ekonom Larry Summers.
Jak by měla popsaný problém řešit fiskální politika? Podle ekonoma panuje v této oblasti nebezpečný názor, že když si během útlumu lidé a firmy utahují opasky, vláda by se měla chovat stejně. „V podstatě každý americký prezident něco o potřebě utahování opasků během útlumu řekl. Ale zodpovědná vláda se naopak chová proticyklicky. To znamená, že pokud úspory soukromého sektoru významně převýší jeho investice, vláda by si měla více půjčovat a investovat,“ říká Summers.
Ekonom poukazuje i na to, že americká vláda si nyní může půjčovat na třicet let za méně než 3 % a nezaměstnanost ve stavebnictví leží naopak velmi vysoko. Je tak „bláznovstvím“, že americká vláda v takové situaci neinvestuje do infrastruktury a míra federálních investic se nachází naopak nejníže od roku 1947. Pokud se pak vezmou do úvahy odpisy, čisté investice jsou v podstatě nulové. „I Mezinárodní měnový fond, který lze jen těžko považovat za hnízdo radikálních socialistů, tvrdí, že v podobných situacích je pravděpodobné, že investice poměr dluhu k HDP v delším období nezvýší, ale naopak sníží,“ uvedl Summers.
V sedmdesátých letech převažoval mezi ekonomy názor založený na Okunově práci zaměřené na příjmovou rovnost a efektivitu. Tvrdilo se, že obojí je pro ekonomiku přínosem, ale vybrat si lze jen jedno. Čím více bude daní, tím více se zvětší rovnost, ale bude trpět efektivita. A podobně. Summers ovšem tvrdí, že existují i oblasti, kde rovnost a efektivita jdou ruku v ruce. Příkladem je právě podpora agregátní poptávky v době, kdy jsou v ekonomice nevyužité zdroje. V této souvislosti zmiňuje svou teorii dlouhodobé stagnace, jejíž základ leží v převisu zamýšlených úspor nad plánovanými investicemi. Tento problém je totiž způsobován i tím, že lidé s vysokými příjmy mají větší tendenci spořit.
„Historie také ukazuje, že v ekonomice, kde je více zájemců o práci než volných pracovních míst, roste vyjednávací síla zaměstnavatelů. V ekonomice, kde je trh práce přehřátý, se tato síla naopak přesouvá směrem k zaměstnancům a ti z toho těží. Následně rostou jejich výdaje a to zpětně podporuje ekonomický růst. Už Keynes pochopil, že růst mezd je pro růst výdajů a silnější ekonomiku nezbytný,“ říká Summers. A podle svých slov se vedle nedostatečného růstu mezd obává i rostoucí monopolní síly firem.
Tato rostoucí monopolní síla podle ekonoma pramení mimo jiné z „důsledné ochrany duševního vlastnictví“ i z růstu odvětví, kde hraje dominantní roli jedna firma. Vyšší monopolní síla pak zhoršuje problémy spojené s dlouhodobou stagnací, a to hned dvojím způsobem: Opět přesouvá příjmy směrem k těm, kteří mají větší tendenci spořit. A zároveň klesají investice, protože společnosti s monopolní pozicí na trhu mají menší snahu investovat.
Dlouhodobá stagnace může přinést i větší pravděpodobnost finanční nestability. Může totiž dojít k tomu, že objem úvěrů v soukromém sektoru, který je nutný pro udržení plné zaměstnanosti, už nebude v souladu s finanční stabilitou. „Můžeme tvrdit, že finanční stabilita je funkcí regulace. Ale snaha o omezení špatných úvěrů a vyhnutí se monetární stimulaci, která může vyvolávat bubliny, povede k dalšímu útlumu poptávky. Pokud by k tomu skutečně docházelo, měli bychom více využívat fiskální politiku a strukturální nástroje,“ radí ekonom.
Autorem je Heather Boushey.
Zdroj: The Washington Center for Equitable Growth