Přichází velký obrat v americké vojenské politice?

Donald Trump před několika dny v rozhovoru pro New York Times uvedl: „Nechci Spojené státy izolovat, ale chci jejich zájmy dávat vždy na první místo.“ Podle jeho názoru není férové, aby Spojené státy kryly tři čtvrtiny nákladů spojených s obranou Evropy. USA by se tak už podle něho neměly nechat okrádat. Některá média až zbytečně rozebírají různé Trumpovy komentáře, ale ten, který se týká mezinárodních závazků USA, si skutečně zaslouží velkou pozornost. Týká se to zejména závazků souvisejících s členstvím v NATO.

Prvním vrchním velitelem sil NATO byl generál Eisenhower a ten v roce 1951 řekl: „Jestliže se všechny americké jednotky umístěné v Evropě do deseti let nevrátí domů, můžeme celý tento projekt považovat za neúspěch.“ Deset let poté pak prezident Eisenhower hovořil o tom, že už je skutečně čas na to, aby se američtí vojáci vrátili zpět. USA podle jeho názoru „nesly mnohem větší tíhu spojenou s obranou svobodného světa, než by měly“. Podle jeho názoru bylo načase, aby další členské země NATO navýšily svůj podíl na celkových nákladech své vlastní obrany.

Během studené války už podobné názory žádný americký prezident neopakoval. Když ale studená válka skončila, přišel rozpad Sovětského svazu a Varšavské smlouvy, toto téma opět ožilo. Podle některých názorů měly americké jednotky z Evropy odejít poté, co se stáhli i ruští vojáci. Nastala doba, aby se prosperující Evropa začala starat o vlastní obranu. Bill Clinton a George W. Bush ale namísto toho začali rozdávat členství v NATO dalším zemím. To znamená, že rozdávali záruky bezpečnosti bývalým zemím Varšavské smlouvy a dokonce i baltským zemím, které dříve tvořily součást Sovětského svazu. Tím daly USA jasně najevo, že pokud by se Rusko pokusilo obnovit svou hegemonii v jakékoliv části své bývalé říše, dostalo by se do války se Spojenými státy. Tím se USA dostaly do pozice, kdy jim hrozí jaderná válka kvůli zemím, jako je Estonsko či Lotyšsko.

Eisenhower nepodnikl žádnou intervenci, aby v roce 1956 zachránil maďarské bojovníky za svobodu. Lyndon Johnson se v roce 1968 nesnažil zachránit Českou republiku, Reagan neintervenoval v Polsku v roce 1981. George W. Bush ale najednou prohlásil, že ruský útok proti Estonsku znamená válku s USA. John McCain dokonce požadoval, aby byly tyto záruky rozšířeny na Ukrajinu a Gruzii. To bylo šílenství.

George Kennan varoval, že „rozšíření NATO by bylo největší chybou americké politiky po druhé světové válce“. Ukazuje se, že měl pravdu. S Ruskem jsme nejednali jako s každou jinou zemí, která se vzdala leninismu. Tím jsme stvořili Rusko, kterého jsme se báli. Rusové k nám natáhli ruku přátelství a my jsme je přes ni praštili. Tím jsme vydláždili cestu k moci Vladimiru Putinovi. Trump se zaměřuje na to, jak velkou část nákladů NATO pokrývají Spojené státy, ale skutečným problémem je, jakým rizikům USA čelí. Proč by měly bojovat kvůli tomu, kdo vládne v baltských zemích, Rumunsku či Bulharsku? Kdy se pro ně staly tyto země tak důležité, že by kvůli nim měly riskovat jadernou válku s Moskvou?

Trump útočí na elity, jejichž způsob přemýšlení zamrznul někdy v roce 1991. Navrhuje, aby Spojené státy šly do války pouze v případě, že jsou ohroženy jejich klíčové zájmy. A pokud by pomáhaly bránit jiné národy, budou tyto národy nést plné náklady této obrany. Doba, kdy se vezly zadarmo, už je pryč.

Autorem je Patrick J. Buchanan.

Zdroj: The American Conservative