Do Washingtonu se u příležitosti každoročního jarního zasedání Mezinárodního měnového fondu sjíždějí světoví finanční lídři a jejich naděje – a obavy – se upírají k Číně. Koneckonců je Čína zemí, která by mohla popohnat kodrcavé zotavení globální ekonomiky; její vlastní hospodářský růst však stojí na základech, které stále více vykazují známky velkého zatížení. Dilema tkví v tom, že čínský nezdar i úspěch přinášejí světové ekonomice určitá rizika.
Scénář neúspěchu by byl v poválečných dějinách ojedinělý. A vzhledem k velikosti čínské ekonomiky by jeho důsledky pocítil celý svět. Na rozdíl od roku 2008, kdy americký dolar posiloval, což umožnilo rychlé oživení na rozvíjejících se trzích, by však jüan v případě výrazného poklesu čínské ekonomiky pravděpodobně oslabil a deflace by se rozšířila na hony daleko.
Rovněž další měny by mohly oslabit, některé v důsledku záměrné politiky. Neúspěšný čínský scénář by se proto mohl podobat událostem z 30. let minulého století, jejichž průvodním jevem byly konkurenční devalvace a prudký pokles reálné ekonomické činnosti.
Co když však Čína se svým současným přechodem na ekonomický model založený na spotřebě uspěje? Když čínský přebytek běžného účtu dosáhl v roce 2007 hodnoty 10% HDP, byly úspory vyšší než 50% HDP a investice převyšovaly 40% HDP. Tato čísla se jevila jako příliš vysoká na to, aby byla dynamicky efektivní nebo aby zvyšovala bohatství. Vzhledem k tomu došlo k rychlému konsensu: úspory a investice by se měly snížit a dostat do lepší rovnováhy. Ke zkrocení investic mělo dojít zavedením větší finanční disciplíny v nevyzpytatelných státních podnicích a současně se měla posílit sociální záchranná síť, aby domácnosti nemusely tolik spořit ve snaze pokrýt náklady spojené s výchovou dětí a stárnutím.
Uplynulo deset let, a co vidíme? Vláda vybudovala záchranné sítě a přebytek běžného účtu se snížil přesně tak, jak se doufalo. Loni činil přebytek necelých 3% HDP, což byl zlomek úrovně z roku 2007.
To však lze jen sotva pokládat za potvrzení platnosti zmíněné teorie. Na celkovém snížení přebytku běžného účtu se zhruba z poloviny podílel fakt, že se investice vyjádřené jako podíl HDP ve skutečnosti zvýšily. Došlo sice k určitému poklesu státních úspor, a to přibližně o 3,5 procentního bodu HDP oproti roku 2007 (alespoň podle odhadů MMF, neboť oficiální data končí rokem 2013). Toto snížení je však docela skromné v porovnání s růstem o 15 procentních bodů, který proběhl v letech 2000-2007.
Ještě více bije do očí skutečnost, že i za tímto skromným snížením úspor stojí podle všeho podnikový sektor; úspory domácností jsou v poměru k HDP zhruba stejné jako v roce 2007. Jinými slovy to, co se během boomu zvýšilo, se dnes „zapomnělo“ snížit. Je to opravdová záhada a její vyřešení je důležité pro budoucnost nejen Číny, ale i celého světa.
Existují dvě obecné možnosti. Může to být tak, že teorie je v zásadě správná, ale ještě nějakou dobu potrvá, než se projeví výsledky. V takovém případě by platilo, že pokud budou čínští představitelé pokračovat v posilování sociálních záchranných sítí, mohl by pokles úspor srovnat krok s předpokládaným poklesem investic a přebytek běžného účtu by zůstal nízký.
Co se však stane, pokud je tato teorie mylná či neúplná? Přínosný vliv záchranných sítí na úspory například může být nadhodnocený. Případně je tento vliv vykompenzován negativními důsledky stárnutí populace. V příštích 15 letech se počet Číňanů ve věku 60 a více let zvýší o dvě třetiny. Tito stárnoucí zaměstnanci dnes možná maximálně spoří, aby si vytvořili finanční polštář pro blížící se život v důchodu.
Pokud se realizuje některá verze tohoto scénáře, pak míra úspor domácností může i nadále klesat jen pozvolna. Vláda by přitom zavírala neziskové provozy, což by mohlo zvýšit úspory firem. Celkové úspory by v důsledku toho mohly zůstat vysoké, přestože by investice prudce klesly, a to by vyvolalo opětovný vzestup přebytku běžného účtu.
Pro světovou ekonomiku by tato vyhlídka nebyla příjemná. Se zpomalením v Číně by zpomalil i globální růst a zbývající poptávka by se přerozdělila směrem do Číny, což by ještě zhoršilo už tak závažný nedostatek poptávky v jiných zemích. Taková situace by se výrazně lišila od předchozí epizody globálních nerovnováh, kdy vysoké přebytky na běžném účtu Číny byly přinejmenším do jisté míry vyváženy rychlým čínským růstem.
Stručně řečeno: zatímco tvrdé ekonomické přistání Číny by mohlo podnítit celosvětovou deflaci, zamezení takovému výsledku by mohlo znamenat návrat globálních nerovnováh. Světoví lídři, kteří se v chmurné atmosféře sjíždějí do Washingtonu na zasedání MMF, se musí nad těmito neveselými možnostmi důkladně zamyslet.
Arvind Subramanian je hlavním ekonomickým poradcem indického ministerstva financí.
Copyright: Project Syndicate, 2016.
www.project-syndicate.org