Spolehlivé ekonomické statistiky jsou vitálním veřejným statkem. Jsou klíčové pro efektivní politické rozhodování, obchodní plánování a schopnost voličů držet činitele v odpovědnosti.
A přesto jsou metody, které používáme k měření našich ekonomik, čím dál zastaralejší. Statistické konvence, na kterých stavíme naše odhady, byly přijaty již před půl stoletím. V době, kdy ekonomika produkovala relativně stejné fyzické zboží. Ekonomika dneška je radikálně rozdílná a rychle se mění – což je výsledek technologických inovací, rostoucí hodnoty nehmatatelných aktiv založených na znalostech a internacionalizace ekonomických aktivit.
Ve světle těchto změn mě před deseti měsíci požádal George Osborne, britský ministr financí, abych posoudil současné a budoucí statistické potřeby UK. I když je můj výzkum zaměřený na UK, jsou výzvy k vytvoření relevantní, vysoce kvalitní ekonomické statistiky v mnoha zemích stejné.
Nedávné technologické postupy radikálně změnily způsob, jakým lidé řídí své životy, v práci i soukromí. Postupy ve výpočetním výkonu, které tvoří základy digitální revoluce, nejenom že vedly k rychlým zlepšením a produktovým inovacím, ale také k novým konektivitou hnaným cestám výměny a poskytování služeb.
Jedna konkrétní výzva pro ekonomické měření pramení z faktu, že je zvyšující se podíl spotřeby tvořen digitálními produkty za nulovou cenu, nebo financován alternativními způsoby, jako je například reklama. Zatímco bezplatné virtuální zboží má zjevně pro spotřebitele hodnotu, je zcela vyňato z HDP, ve shodě s mezinárodně akceptovanými statistickými standardy. Výsledkem je, že naše měření možná nezachycuje rostoucí podíl ekonomické aktivity.
Vezměme si hudební průmysl. Stahování a streamovací služby nyní z velké části nahradily CD nosiče, dominantní medium devadesátých let. A přesto, peníze tuto změnu nesledovaly; odměny a marže v hudebním průmyslu prudce poklesly. Výsledkem je, že jeho přínos do HDP (tak jak ho v současnosti měříme) může být klesající, i když kvantita a kvalita služeb roste.
Existují dvě metody, které nám mohou dát hrubý odhad, kolik digitální ekonomické aktivity se nám nedaří postihnout v našich měřeních. Můžeme použít průměrné mzdy, abychom odhadli hodnotu času, který lidé tráví online a užívají bezplatné digitální produkty, nebo můžeme upravit výstup telekomunikačních služeb a zohlednit tak rychlý růst internetového provozu. Oba přístupy naznačují, že vzetí v potaz těchto typů aktivit by mohlo přidat mezi jednou a dvěma třetinami procentuálního bodu k průměrné roční míře růstu ekonomiky Velké Británie za poslední dekádu.
Digitální revoluce narušuje také tradiční business modely. Redukované náklady na hledání a párování cen, které nabízí řada online platforem, odblokovává trh s dovednostmi (známé jako “gig economy“) a trh s nevyužívanými aktivy (známý jako “sharing economy“). To také způsobuje koncepční a praktické výzvy pro zavedené měření a výpočet HDP. Tradiční statistický rozdíl mezi produktivními firmami a konzumními domácnostmi nechává jen málo prostoru ke vnímání domácností jako tvůrců hodnoty.
Jak se ukazuje, tak měřit HDP je jako snažit se trefit pohybující se cíl. Je pravděpodobné, že po digitální revoluci bude následovat další vlna technologií, včetně pokroků ve vědě o materiálech, umělé inteligenci a genetickém inženýrství. Jak se ekonomie vyvíjí, musí se vyvíjet i referenční rámec pro statistiku, kterou používáme pro její měření.
Následovně, mezinárodně odsouhlasené statistické standardy budou skoro vždy tak nějak zastaralé či neúplné, protože zůstávají z přirozených příčin pozadu za změnami v ekonomice. Národní statistické úřady by místo toho, aby používaly soulad s pravidly jako omluvu pro svou neschopnost inovovat, měly hledat více měrných možností, které jdou za převládající standardy.
Řešení by bylo založit pokračující výzkumný program o měrných implikacích rodících se ekonomických trendů, kdy by se prováděly jednorázové studie, nejprve ke změření jejich potenciální kvantitativní významnosti. To by poté mohlo vést vývoj experimentálních statistik, které by nový fenomén postihly.
Nové techniky sběru a analýzy velkých dat, jako je třeba “web scraping,“ “text-mining“ a strojové učení, poskytují příležitost pro statistiky. Vlády již nějaká administrativní data mají, ale jejich použití pro statistické účely mnohdy vyžaduje legislativní změny. Odblokování tohoto informačního pokladu by rozšířilo statistické vzorky někam k velikosti sčítání lidu, zvýšilo jejich včasnost a přesnost a snížilo náklady respondentů na businessy a domácnosti.
Zajištění, že data věrně odrážejí měnící se ekonomiku, je jedním z nejtěžších úkolů, kterým celosvětově čelí národní statistické úřady. Úspěch nevyžaduje pouze porozumění omezením tradičního měření, nýbrž také rozvoj zvědavé a sebekritické pracovní síly, která je schopna kolaborovat s partnery v akademickém, průmyslovém a veřejném sektoru, a také vývoj vhodnějších metod národními statistickými úřady.
UK v žádném případě těmto výzvám nečelí sama. Musíme ale jednat rychle Jinak totiž učiní rychlost ekonomických změn naše statistiky irelevantní pro moderní život.
Charles Bean, bývalý viceguvernér pro měnovou politiku a hlavní ekonom Bank of England, je profesorem ekonomie na London School of Economics.
Copyright: Project Syndicate, 2016.
www.project-syndicate.org
Foto:
Lan Pham - CC BY 2.0