Současné zpomalování růstu v Číně má nepochybně dalekosáhlé dopady na světovou ekonomiku. Podíl tohoto zpomalení na prudkém poklesu cen komodit, k němuž dochází od roku 2014 – a který je zničující pro země vyvážející komodity, včetně kdysi dynamických rozvíjejících se ekonomik –, je však omezenější, než se obecně předpokládá. Ve skutečnosti je čínské zpomalení jen jednou kapitolou příběhu o cenách komodit.
Jistě, existuje zřejmá souvztažnost mezi růstem čínského HDP a cenami komodit. V prvních letech nového tisíciletí, kdy se růst v Číně zrychloval, ceny komodit prudce rostly; od počátku čínského zpomalení v roce 2011 klesly ceny energií o 70%, ceny kovů o 50% a ceny zemědělských komodit o 35%.
Názor, že zpomalení v Číně je hlavním důvodem kolapsu cen komodit, je však přinejlepším neúplný. Jak ukazuje nový výzkum Asijské rozvojové banky, Čína sice hraje na komoditních trzích významnou roli – například představuje zhruba polovinu globální spotřeby kovů, uhlí a vepřového masa –, avšak ani zdaleka není tak dominantní, jak se obecně soudí. Představuje necelou pětinu světové spotřeby cukru, pšenice, drůbeže a hovězího masa, 12% světové spotřeby surové ropy a 5% spotřeby zemního plynu. A mezi některými komoditami, které zažily nejvýraznější pokles cen – zejména jde o ropu (pokles o 73%) a zemní plyn (pokles o 55%) –, figurují právě ty, u nichž je Čína relativně malým odběratelem.
Skutečná spotřeba komodit Čínou je navíc nižší, než čísla naznačují. Konvenční měření totiž neberou v úvahu existenci přeshraničních výrobních řetězců, ale jednoduše sčítají produkci dané země a čistý dovoz komodit a z toho vyvozují úroveň spotřeby. V případě Číny se však významná část „spotřebovaných“ komodit ve skutečnosti používá k výrobě zboží, které se pak exportuje do ostatního světa. Téměř třetina čínské poptávky po kovech je například určena k uspokojení exportní poptávky. Pokud bychom odečetli komodity obsažené ve zboží exportovaném z Číny, pak by se čínský podíl na komoditních trzích podstatně snížil.
Tuto tezi potvrzuje i pohled na výkyvy samotných cen komodit. Vezměme si například měď: od roku 2001 do roku 2006 její ceny divoce kolísaly – v některých letech klesly o 30%, zatímco v jiných vzrostly o 150% –, avšak růst čínské průmyslové výroby a poptávky po mědi byl relativně setrvalý a dosahoval 15%, respektive 20%. Je tedy zjevné, že vývoj na komoditních trzích významně ovlivňují i další faktory – od faktorů na straně nabídky a globální poptávky až po spekulativní poptávku a úpravy zásob.
Co tedy pokračující zpomalování v Číně znamená pro ceny komodit? Ačkoliv tempo růstu v Číně od roku 2011 zvolňuje, růst spotřeby komodit v této zemi je stále vyšší než ve zbytku světa. V důsledku toho stoupá také podíl Číny na globální spotřebě komodit.
To by nemělo být nijak překvapivé s ohledem na fakt, že čínský růst HDP sice oproti dvouciferným hodnotám z dob největšího rozkvětu podstatně klesl, avšak stále se drží nad hranicí 6%. A i když přechod z růstového modelu taženého investicemi na model tažený spotřebou oslabí růst poptávky po kovech a energii, zároveň s sebou přinese zvýšení poptávky po potravinářských výrobcích a službách, a tím i po zemědělských komoditách.
Závěr je zřejmý: měnící se ekonomické poměry v Číně nevěstí žádnou katastrofu pro vývozce komodit. Právě naopak: i když bude hospodářský růst Číny dále zpomalovat, jak se mnozí obávají, bude to mít na ceny komodit jen omezený dopad.
Vyhlídky dalšího vývoje cen komodit příznivě ovlivňuje předpoklad, že v jiných velkých zemích s rozvíjející se ekonomikou, jako jsou Indie a Indonésie, se bude poptávka v nadcházejících letech zvyšovat. Ekonomika ostatní rozvojové Asie je dnes přibližně o 4% větší než čínská ekonomika a dvakrát větší, než byla Čína v roce 2000, kdy růst poptávky po komoditách začal v této zemi zrychlovat. Pokud tedy solidní růst v ostatních rozvíjejících se ekonomikách Asie přetrvá i v následujících patnácti letech, pak vyvolá přinejmenším stejně velkou poptávku po komoditách, jakou v době hospodářského boomu vyvolávala Čína.
Pokles cen komodit v důsledku zpomalení čínského růstu je skutečností. Prudký a všeobecný propad, jaký ceny komodit v poslední době zaznamenávají, by se však neměl přičítat jen Číně. A co je možná ještě důležitější, vzhledem k tomu, že Čína stále dováží velké objemy komodit a že zbytek rozvojové Asie pravděpodobně vyvolá nový prudký vzestup poptávky po nich, mají ceny komodit velmi dobré vyhlídky na zotavení.
Abdul Abijád je ekonomickým poradcem Asijské rozvojové banky. Šang-Ťin Wej je hlavním ekonomem Asijské rozvojové banky.
Copyright: Project Syndicate, 2016.
www.project-syndicate.org