Je léto roku 2019, tři roky poté, co britští voliči šokovali celý svět rozhodnutím odejít z EU. Velká Británie je nyní opět stabilní jak v ekonomické, tak finanční oblasti, EU je sice menší, ale jednotnější. Cesta k tomuto stavu ale byla složitá a celá globální ekonomika se během ní málem dostala do recese. Hrozila finanční nestabilita a v řadě zemí sílily snahy o větší izolaci. A postupně zeslábl globální význam a vliv Velké Británie i celé EU.
V měsících po referendu si Velká Británie prošla řadou politických traumat. Všechny pokusy jeho výsledky nějak obejít byly nakonec neúspěšné a Konzervativní i Labouristická strana si prošly chaotickým hledáním nového vedení a voliči je v následujících všeobecných volbách vytrestali. Nové „národní koalici“ se pak nějakým způsobem podařilo vyjednat s EU zachování většiny dohod o volném obchodu.
Slabší libra sice do Británie přivedla velké množství turistů, ale britská ekonomika i přesto trpěla. Spotřeba domácností spolu se slabšími korporátními investicemi posunula ekonomiku do recese, které nezabránilo ani snížení sazeb provedené centrální bankou Bank of England. Finanční sektor utrpěl největší ztráty, propustil dlouhou řadu zaměstnanců a čelil prudkému poklesu ziskovosti. Odliv lidí a firem z Londýna byl ale nakonec slabší, než mnozí očekávali.
EU si prošla svými vlastními problémy. Řada hnutí, která se stavěla proti zavedeným institucím a politickým stranám, doufala, že vítězství zastánců Brexitu jim pomůže získat větší podporu voličů. Namísto toho ale byli tito voliči od takové volby odrazeni, protože viděli, co se dělo ve Velké Británii. Jen málo zemí tak šlo nakonec stejnou cestou jako tato země a z těch největších žádná. Když pak skončilo neustálé dohadování s Velkou Británií o tom, zda by EU neměla být v podstatě jen zónou volného obchodu, Francie a Německo oživily snahy o posun k propojenější EU. Byla posílena ekonomická architektura EU a to dalo Evropě realističtější naději na udržitelný ekonomický růst.
Britské referendum vyvolalo intenzivní diskusi v naprosté většině evropských zemí. Globální role Velké Británie i EU poklesla. Spojené státy nebyly ochotny převzít větší zodpovědnost za globální vývoj a vzniklé vakuum bylo vyplněno některými zeměmi, jejichž chování bylo mnohdy nezodpovědné. Celkově tudíž docházelo k pokračující fragmentaci globálního systému a nastal tak další posun k tomu, co Ian Bremmer nazývá G-0. Globální trhy nebyly po referendu schopny vyhnout se negativním dopadům evropské nestability a prošly si obdobím vysoké volatility, která se podepsala i na růstu světové ekonomiky. Jen díky pozitivní roli, kterou v té době hrály Spojené státy a některé významné rozvíjející se ekonomiky, se globální ekonomika vyhnula recesi.
Popsal jsem jeden z možných scénářů vývoje do roku 2019, ale možných je jich více. Nyní se nacházíme v roce 2016 a čelíme velké nejistotě. Hlavní alternativu k popsanému scénáři představuje větší politický chaos, pád globální ekonomiky do recese, intenzivní nestabilita na finančních trzích a další problémy. EU i Velká Británie jsou nyní každopádně hlavními faktory, které budou určovat vývoj v globální ekonomice. Doufejme, že si to uvědomují a budou se podle toho chovat. V sázce je mnoho.
Autorem je ekonom a investor Mohamed A. El-Erian.
Zdroj: Bloomberg