Konec neustále doutnající čínské krize je v nedohlednu

V lednu trhy panikařily kvůli možnosti čínského tvrdého přistání. Tyto obavy ještě násobil strach z prudké devalvace kurzu renminbi, která by rozšířila deflační tlaky do zbytku světové ekonomiky. Nakonec se tyto obavy nenaplnily a na trhy se dostavila rally. Proč ale tato rizika zmizela tak rychle? A mohla by se opět vrátit?

Jednu z příčin pozitivního vývoje nenajdeme v Číně, ale u Fedu. V únoru, kdy byla situace na trzích nejhorší, promluvilo několik zástupců této centrální banky a uvedlo, že finanční podmínky v USA jsou příliš utažené. Řada investorů je také přesvědčena, že na konferenci v Šanghaji na konci února došlo k dohodě, která vedla Fed k pozdržení normalizace sazeb, Čínu posunula směrem od prudkého oslabování kurzu renminbi a ECB a BoJ od snah o další oslabení jejich měn. To vše vyústilo v uvolnění finančních podmínek ve světové ekonomice a v uklidnění vývoje na měnových trzích.

Toto zlepšení ovšem nemusí trvat věčně. FOMC sice začíná brát v úvahu i vývoj v zahraničí, ale o normalizaci sazeb hovoří jeho zástupci pokaždé, když je k tomu nějaká příležitost. Dluhopisové trhy v Japonsku a eurozóně vykazují všechny známky pokračujících deflačních tlaků. A co situace v samotné Číně?

Dobrou zprávou je, že její politika se posunula tím správným směrem. Už nějakou dobu tvrdím, že ten správný mix by měl zahrnovat urychlené uzavření nadbytečných výrobních kapacit, vyčištění bankovního systému, uvolněnější monetární a fiskální politiku a postupnou devalvaci měnového kurzu doprovázenou strukturálními reformami. To by mělo vést k posunu k novému modelu založenému na službách a spotřebě domácností. V posledních měsících bylo možné zaznamenat posun žádoucím směrem ve všech oblastech a podle oficiálních statistik nyní ekonomika roste rychleji než o 6,5 %, což je vládní cíl pro letošní rok.

Méně dobrou zprávou jsou známky neshod mezi vrcholnými představiteli vlády. Ty se týkají právě zmíněné politiky. MMF navíc varoval, že problém vysokého zadlužení korporátního sektoru je nutno řešit mnohem razantněji než doposud. Podle této instituce by mělo v brzké době dojít k restrukturalizaci dluhů, rekapitalizaci bankovního systému a zlepšení v oblasti managementu firem. K tomu všemu se přidává nejasná kurzová politika PBoC. Ta v lednu uváděla, že jejím cílem je stabilizace kurzu renminbi, poté se ale tento kurz vydal na cestu soustavného oslabování, které odpovídá tempu 12 % ročně. Kurz se tedy vydal správným směrem, velmi matoucí je ale komunikace ze strany centrální banky. K tomu se znovu objevují obavy týkající se odlivu kapitálu ze země.

V posledních letech se obavy z vývoje v Číně střídavě zvyšovaly a následně zase snižovaly. Jde o neustále doutnající krizi a poslední vývoj ukazuje, že její konec není ani zdaleka v dohledu.

Autorem je ekonom a investor Gavyn Davies.

Zdroj: FT