Po roce 2012 bylo na trzích ve vyspělých ekonomikách patrné fungování dvou základních mechanismů (s určitými rozdíly to platí i o rozvíjejících se trzích). První z těchto mechanismů byl relevantní zejména v období, kdy probíhalo kvantitativní uvolňování (rok 2012 až polovina roku 2015), druhý od poloviny roku 2015, kdy se do popředí zájmu investorů dostaly obavy z deflace.
Po krizi v eurozóně z let 2011 a 2012 se významné centrální banky vydaly cestou kvantitativního uvolňování, v jejímž čele kráčel Fed se svým časově neomezeným programem QE3. Následovalo představení Abenomie a kvantitativního uvolňování od ECB. Výsledkem byl býčí trh na akciových trzích a dalších rizikových aktivech, globální akciové indexy si v průměru připisovaly 14,8 % ročně. QE vedlo také k oslabování řady měn, platí to zejména o euru a japonském jenu. Šlo o období, kdy kontrolu nad trhy držely ve svých rukou centrální banky a investoři pozorně sledovali každý jejich pohyb. Vše skončilo ve chvíli, kdy Fed začal hovořit o normalizaci své monetární politiky a začaly se množit úvahy o konkrétním načasování růstu sazeb.
Od druhé poloviny roku 2015 začaly náladě na trhu dominovat obavy z deflace. Vládní dluhopisy si vedly velmi dobře, akcie ale většinou klesaly. Příčinou byl strach z toho, že globální ekonomika spadla do dlouhodobé stagnace. Došlo ke zpomalení tempa globálního růstu, vzrostlo riziko recese v Číně a obavy z devalvace renminbi. Trhy sice nikdy nedošly k závěru, že dlouhodobá stagnace postihla americkou ekonomiku, ale i její tempo růstu se snížilo. K obavám z deflačních tlaků přispěl rovněž propad cen komodit, který byl pravděpodobně odrazem útlumu celosvětové ekonomické aktivity, ale přispěly k němu i nabídkové tlaky na trhu s ropou.
Ceny komodit začaly opět růst na počátku roku 2016, ale i v současné době stále přispívají k meziročnímu poklesu globální inflace. Předchozí kroky centrálních bank rovněž začínají přinášet negativní důsledky. Fed opakovaně hovořil o normalizaci amerických sazeb i přesto, že takový krok se z hlediska reálného ekonomického vývoje zdál být stále více kontraproduktivní. Katastrofou bylo posunutí japonských sazeb do záporu a podobně můžeme hodnotit stejný krok ze strany ECB. Trhy začaly mít tendenci ignorovat chování centrálních bank či dokonce jít proti nim. Na intenzitě nabrala diskuse o neefektivní monetární politice.
Hlavním investičním tématem tohoto období byl pokles výnosů vládních dluhopisů a očekávané inflace. Nejvíce patrný je tento vývoj v Japonsku a Evropě, kde jsou obavy z neefektivní monetární politiky nejvyšší. Samostatným investičním tématem se na chvíli stal rozdíl ve vývoji v americké ekonomice a zbytku světa. Tento cyklický rozdíl táhl nahoru kurz dolaru, ale vše skončilo ve chvíli, kdy byl Fed donucen odložit plány na další zvyšování sazeb.
Investoři by se v nadcházejícím období měli věnovat tomu, zda přichází nové období, nebo zda bude pokračovat „deflační“ éra. Na jednu stranu se objevují jasné známky změny, ale je ještě příliš brzy na konečné hodnocení. V posledních týdnech došlo k obratu na akciových trzích a zejména na těch amerických (index S&P 500 se dostal na nová historická maxima). Naděje na reflaci živí tři hlavní faktory.
Zlepšuje se globální ekonomická aktivita, zotavuje se jak americká, tak čínská ekonomika, polevuje recese v Brazílii a Rusku. Podle našich modelů nyní globální ekonomika roste 3,5 – 4% tempem, v březnu to přitom bylo pouze 2 – 2,5% tempem. Recese ale stále hrozí v Japonsku a Velké Británii. K tomu mizí vliv, který měl na inflaci předchozí pokles komodit a inflace ve vyspělých zemích by se měla postupně zvednout ze současných 0,6 % na 2 % v polovině roku 2017. Posledním faktorem je konec globálního fiskálního utahování. Roste pravděpodobnost fiskálního uvolnění, a to zejména v Japonsku. Zdá se také, že trhy postupně přesouvají svou pozornost od monetární politiky k politice fiskální a snaží se odhadnout, nakolik v této oblasti existuje prostor pro stimulaci. Nicméně celý tento příběh je teprve na samém počátku.
Autorem je investor Gavyn Davies.
Zdroj: FT