Vedoucí politici se jen málokdy nazvou nacionalisty, ale jejich postoje takové často jsou. Ve Spojených státech těží z nacionalistického sentimentu Donald Trump, v Moskvě Vladimir Putin. A etnicky orientované politické strany lze stále častěji najít i v řadě jiných zemí. Je přirozené se ptát, zdali tento jev nemá nějaký společný základ. Já sám jsem ekonom a domnívám se, že právě ekonomické faktory zde hrají významnou roli.
Ve Spojených státech se nezaměstnanost nachází poměrně nízko, Fed ale musí držet sazby stále u nuly. V jiných zemích je situace podobná nebo horší. Ekonomický růst není sice nejvyšší, ale pokračuje a nezdá se, že by právě tato oblast měla vést k nějakým významným politickým změnám. Pokud ale mírné oživení doprovázejí ještě další faktory jako rostoucí příjmová nerovnost a obavy z budoucnosti, situace se mění. Data ukazují, že mzdy v USA v podstatě stagnují a pokud někde rostou, je to u nejvyšších příjmových skupin.
Benjamin M. Friedman z Harvardu tvrdí, že lidé soudí ekonomický pokrok hlavně podle toho, jak se projevuje v jejich vlastním životě. Zároveň srovnávají svůj životní standard s tím, jak si žili jejich rodiče a prarodiče. Jen málo z nás se věnuje ekonomickým datům a statistikám, ale všichni víme, jaký je náš plat. Pokud pak zjistíme, že se nám vede hůř než našim předkům, jsme nespokojení. A jestliže není naděje na zlepšení, naplňuje nás zloba, trpkost a máme tendenci věřit různým konspiračním teoriím.
Etnický nacionalismus nám umožňuje vinit z našich problémů jiné skupiny lidí a jejich důsledkem je často etnický, rasový či náboženský konflikt. Příkladem mohou být zvěrstva páchaná během druhé světové války. Ne náhodou k nim došlo poté, co si světová ekonomika prošla Velkou depresí. Friedman v této souvislosti poukazuje na řadu jiných případů, kdy ekonomické problémy předcházely etnickým konfliktům. Nicméně rovněž říká, že existují výjimky a tendenci k násilí nemají chudší společnosti, i když v nich existuje velká nerovnost v příjmech a bohatství. Obecně však platí, že pokud velká část společnosti trpí v ekonomické rovině, má tendenci podporovat nacionalismus a konflikt.
V roce 2015 byla zveřejněna studie, v níž Michael Kumhof z Bank of England, Romain Ranciere z MMF a Pablo Winant z Bank of England tvrdí, že Velká deprese třicátých let a Velká recese let 2007–2009 měly svůj základ i v rostoucí příjmové nerovnosti. Chudší vrstvy společnosti se kvůli ní zadlužovaly, protože se snažily udržet si svůj životní standard. Půjčovali jim ti, kteří bohatli, a úvěry lákaly i investory, protože jejich vyšší sazby byly považovány za dostatečnou kompenzaci za riziko defaultů.
Řešení dvojího problému ekonomického útlumu a rostoucí příjmové nerovnosti není jednoduché. Pokud ovšem máme zabránit rostoucí nespokojenosti ve společnosti a politickým šokům, takové řešení bychom najít měli. Pomoci by mohla intenzivní fiskální stimulace, v USA je ale nereálná. To samé platí o zvýšení progresivity daňového systému tak, aby zastavil rostoucí příjmovou nerovnost. Jde ale možná o ty nejlepší možnosti, které máme k dispozici.
Autorem je Robert J. Shiller z Yale.
Zdroj: NYTimes