Zahraniční a ekonomická politika zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa začíná mít jasnější obrysy. Ve videu, ve kterém nastínil plány na prvních 100 dní vlády své administrativy, totiž uvedl, že hned po převzetí moci hodlá oficiálně oznámit záměr vystoupit z obchodního paktu Trans-Pacific Partnership (TPP).
Místo toho chce budoucí americký prezident s asijskými a pacifickými zeměmi dosáhnout bilaterálních dohod, které podle něj budou „férové“ a budou znamenat návrat pracovních míst ze zámoří do Spojených států. Japonský premiér Shinzo Abe jen pár hodin před Trumpovým vyjádřením označil dohodu TPP za bezcennou, pokud jí USA nakonec odmítnou.
Na paktu TPP se minulý rok po sedmi letech vyjednávání dohodly USA, Austrálie, Nový Zéland, Kanada, Mexiko, Japonsko, Malajsie, Vietnam, Singapur a další menší státy v regionu, i když dohodu ratifikovalo zatím pouze Tokio. V případě schválení by TPP prohloubila obchodní vztahy mezi zeměmi, které se na světovém HDP podílejí zhruba 40 procenty a jež reprezentují zhruba třetinu světového obchodu.
Je skutečně TPP pro USA tak špatná?
TPP má především odbourat celní a mimocelní bariéry (např. sjednocením hraničních procedur, nastavením společných standardů ochrany spotřebitelů, atd.) pro obchod se zbožím a službami. Součástí má být i systém urovnávání sporů mezi členskými státy dohody a investory z jiných partnerských států.
USA by mohly těžit především ze silnější ochrany duševního vlastnictví, což by uvítal například farmaceutický sektor. Výhodou pro americký průmysl by mohlo být i prosazení lepších práv pro zaměstnance v rámci TPP, což by omezilo konkurenceschopnost některých asijských zemí, kde podnikatelé ve snaze co nejvíce ušetřit často nutí své zaměstnance pracovat ve velmi špatných podmínkách a západní země, kde jsou standardy vyšší, kvůli tomu přicházejí o zakázky.
Jedním ze záměrů dohody také bylo posílit přítomnost USA v regionu, kde má stále větší ambice Čína. TPP se tak dá chápat i v souvislosti s Obamovou zahraniční strategií „Pivot to Asia“, která však byla v posledních letech zastíněna vlnou nestability na Blízkém východě po Arabském jaru a událostmi na Ukrajině.
Pro Čínu by byla ratifikace TPP jejími členy ranou, protože by tak USA a spojenci Washingtonu Říši středu v podstatě „předběhli“ nastavením agendy a prosazením svých zájmů v regionu ještě předtím, než se Peking objeví u vyjednávacího stolu. I když Čína se stavěla proti TPP, je málo pochyb o tom, že by časem o nějakou formu spolupráce projevila zájem.
Do vzniknuvšího ekonomicko-politického vakua by mohl vstoupit právě Peking se svou konkurenční dohodou Regional Comprehensive Economic Partnership (RCEP), která by zahrnovala navíc další velkou ekonomiku – Indii. Dohoda je stále ve fázi vyjednávání a i když je velice ambiciózní ohledně odbourávání celních bariér, zájmy západních zemí, kterým jde o to prosadit pracovní standardy a o lepší ochranu duševního vlastnictví, v ní nejspíše nebudou reflektovány.
Obchodní vztahy spojených států podle celkového objemu. Ze zemí TTP jsou v první dvacítce Kanada, Mexiko, Japonsko, Singapur, Malajsie a Vietnam
Zdroj: Bloomberg