Automobilky čekají pravděpodobně velké změny v jejich produktovém portfoliu, i když posun k hybridům a elektřině nemusí mít zase takový rozměr a tempo, v jaké doufají elektrooptimisté (viz i mé předchozí příspěvky na toto téma). Automobilky také už několik let prochází jinou velkou změnou – stávají se z nich z velké části finanční společnosti. Podívejme se například na rozvahu Fordu, která je hodně vypovídající i pro ostatní.
Na konci roku 2015 dosahovala účetní hodnota celkových aktiv této automobilky 228 miliard dolarů, předchozí rok 210 miliard dolarů. Z toho v roce 2015 spadalo 92 miliard dolarů na automotive část – tedy na výrobu. A asi 136 miliard dolarů na finanční služby. Rok předtím přitom na automotive připadlo zhruba stejně aktiv a veškerý meziroční růst tedy generovaly finanční služby (což znamená zejména růst pohledávek).
Zdroj: Ford
Pokud tedy dnes hovoříme o nějaké významné automobilce, hovoříme o společnosti, jejíž hodně velkou část rozvahy tvoří „bankovní“ aktiva a od toho se také odvíjí hodnota a kvalita závazků těchto společností. Je to už delší čas, co jsem zde uvažoval nad tím, zda by se z automobilek nemohlo kvůli výše uvedenému stát centrum systematických finančních problémů. Pokud bychom si totiž představili nějaký černější scénář, mohlo by v zájmu dosažení modly růstu dojít k podobně uvolněnému poskytování úvěrů na auta, jako dříve třeba na hypotéky.
Nyní bych se rád k tématu vrátil, protože Torsten Slok z přišel s aktualizovanými daty ohledně nesplácených autopůjček v USA. Jak vidíme z následujícího grafu, počet nesplácených úvěrů nijak zvlášť neroste u dlužníků, kteří mají lepší kreditní skóre. U dnes již pověstné skupiny „subprime“ se ale delikvence již cca dva roky znatelně zvedají:
Slok ovšem graf interpretuje optimisticky s tím, že situace u kvalitních dlužníků se nezhoršuje. K tomu přidává druhý obrázek, který ukazuje, jak se vyvíjí objem nových půjček. Z něj je zřejmé, že subprime kategorie se zvyšuje jen mírně a celkový růst zajišťují zejména kvalitnější dlužníci:
Analytik ještě dodává, že celkový objem subprime autoúvěrů nyní dosahuje asi 300 miliard dolarů (je to tedy o téměř 50 % více než je velikost rozvahy Fordu). Subprime hypotéky ale dosahovaly v roce 2006 mnohem vyšší hodnoty. Rostoucí modrá křivka v prvním grafu by tak podle Sloka měla znervózňovat jen ty, kteří mají své investice nějak propojené přímo s méně kvalitními autopůjčkami. O systematický problém a riziko by ale jít nemělo.
Pokud se tedy necháme výše uvedeným uklidnit, zbývá pro akciové investory už jen jedno dilema: Jak a kdy skončí stav, kdy automobilky generují malé (či žádné) volné cash flow, protože masivně investují do svého zbankovnění – tedy do různých pohledávek.