Devalvace a bohatství: nejtvrději dopadají na nejchudší, tvrdí dva ekonomové

K devalvaci dochází, pokud se centrální banka, která se snaží udržet fixní kurz domácí měny s nějakou cizí měnou nebo košem měn, rozhodne domácí měnu oslabit. Tím se obyčejně pro domácí zákazníky zdraží zboží z dovozu a pro zahraniční odběratele naopak zlevní exporty z dotyčné země, což ideálně vede k narovnání obchodního deficitu. Tíha důsledků devalvace však není rovnoměrně rozprostřená napříč všemi vrstvami společnosti, naznačuje výzkum.

Dva ekonomové z Michiganské univerzity se rozhodli zjistit, jaké má devalvace měny důsledky na přerozdělení bohatství v zemi, kde k devalvaci došlo. Konkrétně se zaměřili na náklady na život různých ekonomických vrstev obyvatelstva. Jako případová studie jim posloužila mexická měnová krize v roce 1994, které předcházel masivní příliv kapitálu do země.

Ten se obrátil ve chvíli, kdy zemí otřásl konflikt v jihomexickém státě Chiapas a vražda prezidentského kandidáta Luise Donaldo Colosia. Mexická centrální banka se pokusila svými operacemi udržet stabilní kurz pesa a amerického dolaru, ale k tomu měla rezervy jen do konce roku 1994. Navíc nechtěla s kurzem hýbat v důležitém volebním roce.

V prosinci už nebyl kurz udržitelný. Čtyři dny před vánocemi pak přišel šok – nově zvolený prezident Ernesto Zedillo oznámil devalvaci pesa o 15 procent. Ta však nestačilo a o dva dny později mexická centrální banka, stále pod tlakem spekulantů, nakonec ustoupila i z nového „pegu“ a peso uvolnila. Následovaly další propady kurzu, který se na delší dobu ustálil až koncem roku 1995. Před devalvací v prosinci 1994 se jeden americký dolar dal pořídit za zhruba 3,46 pesa, ve stejném období o rok později za 7,70. Dílo bylo dokonáno.

Nejvíce prodělali chudí

Data ukázala, že ve dvou letech po devalvaci se kroky centrální banky dotkly zejména nejchudší desetiny obyvatel. Jejich „nákupní koš“ se zdražil až o 39 procent oproti nejbohatší desetině Mexičanů.

Ekonomové přisuzují nárůst ceny koše především zvýšením cen „obchodovatelného zboží“, tedy produktů, které mohou být (a v tomto případě nejspíše jsou) dovezené ze zahraničí (mezi „neobchodovatelné zboží“ se řadí především služby, kterých si chudí nemohou příliš dovolit). Právě chudší vrstvy obyvatelstva konzumují disproporčně větší množství „obchodovatelného zboží“, než zbytek Mexičanů.

Jeden mechanismus zdražení je zřejmý: propad kurzu pesa způsobil, že dovoz zboží se podstatně zdražil, což se promítlo i do spotřebních cen vyjádřených v pesu. Dvojice ekonomů však zmiňuje ještě jeden už v minulosti zdokumentovaný mechanismus, podle kterého se efekty změn kurzů měn na ceny importů podepisují spíše na levnějším, než na kvalitnějším a luxusním zboží.

Zjištění se sice týká pouze Mexika, nicméně podle autorů studie lze očekávat, že i v jiných zemích by devalvace měla podobný efekt, jestliže nejchudší skupina obyvatelstva utrácí především za levné zboží z dovozu.