Evropská politika vůči Číně se možná znatelně změní. Laurens Cerulus a Jakob Hanke poukazují na stránkách Politico na červnový summit Evropské komise, na kterém se zástupci Francie, Německa a Itálie snažili prosadit nástroje, které by bylo možné použít pro omezení čínských investic do strategických sektorů. Podle státního tajemníka na německém ministerstvu pro hospodářské záležitosti a energetiku Matthiase Machniga ale některé země už významně těží z čínských investic. Čína na ně ovšem nyní zvyšuje svůj tlak.
V prvních návrzích závěrů ze summitu Evropské komise se objevovaly zmínky o protekcionismu, ovšem do finální verze se již nedostaly. Z toho byly zmíněné velké země značně znepokojeny, mimo jiné z toho důvodu, že jsou zvyklé na to, že si své závěry obvykle prosadí. Zaznělo jen obecné prohlášení, které „vítá stávající snahy Komise zaměřené na analýzu investic ze třetích zemí směřujících do strategických sektorů“.
Proti návrhům na razantnější postup proti čínským investicím stála koalice menších zemí. Ta zahrnovala tradiční zastánce volného obchodu, mezi které patří Finsko, Švédsko a Nizozemí. Za ně se postavilo i Portugalsko s Řeckem, Maltou a Českou republikou. Všechny tyto země obdržely podle jednoho zástupce západoevropské země velký objem čínských investic.
Said Abdu ze švédského parlamentu zase řekl, že podle jeho rozhovorů se zástupci podnikatelského sektoru by bylo monitorování čínských investičních aktivit vítáno. Proti tomu ovšem stojí automobilky NEVS a Volvo, které vlastní čínské společnosti. Podle jednoho člověka seznámeného s průběhem jednání Evropské komise pohrozila zmíněná skupina zemí tím, že pokud bude postup vůči Číně přísnější, budou požadovat finanční kompenzace. Ty by měly nahradit investice, které Čína v důsledku nové strategie EU neprovede.
Peking se o navyšování svého vlivu v evropských orgánech pokouší dlouhodobě. Většinou k tomu ale používal velikost svého domácího trhu. Jestliže tak EU chtěla schválit nějaký zákon, který se Číně nelíbil, Peking pohrozil, že se na jeho trhu přestanou prodávat francouzská vína či německá auta. Když například EU hovořila o poplatcích, které měly platit letecké společnosti v souvislosti s emisemi uhlíku, Čína pohrozila, že přestane kupovat letadla od Airbusu. Nedávno zase Čína uvedla, že zavede kvóty na prodej elektromobilů, které by poškodily německé automobilky. Tato hrozba podle některých informací souvisí s antimonopolními zákony, které by Brusel rád schválil na konci letošního roku.
Během posledních deseti let se ale Čína navíc stala významným investorem v EU. Kupovala vše od bank, přístavů a energetických firem až po technologické společnosti. Společnost EY odhaduje, že v roce 2016 dosáhla hodnota čínských akvizic v Evropě 75 miliard eur. To je podle některých názorů zhruba stejná částka jako celková hodnota čínských investic provedených během předchozích deseti let. Axel Eggert z asociace oceláren Eurofer k tomu říká, že čínské investice se stanou „bitevním polem, na kterém se nebude bojovat jen o technologie, ale i o politický vliv“.
Poslanec francouzského parlamentu Franck Proust tvrdí, že čínská strategie v Evropě se řídí pravidlem „rozděl a panuj“. A její plán funguje, protože 27 členských zemí EU není schopno udržet vzájemnou solidaritu. Země, které nejvíce těží z čínských investic, se stále více staví proti krokům, které by byly namířeny proti Pekingu. Příkladem jsou i Portugalsko a Španělsko, kde po krizi došlo k významnému růstu čínských investic, které následně ovlivňují jejich postoje. Francie naopak za dobrý vzor dalšího postupu poukazuje na Spojené státy, které podle ní postupují „agresivně a někdy investice blokují“. A Portugalsko vidí v celé věci velký paradox. Poukazuje na fakt, že Německo odmítalo a odmítá fiskální transfery v rámci Unie, ale tím „poslalo chudší země EU do náruče Číny“.
Zdroj: Politico