Petter Malchett s kolegy ve své vědecké práci odhaluje problematiku biozemědělství (organického), které 9miliardovou populaci v roce 2050 nedokáže uživit. Oproti tomu konvenční zemědělství dosahuje přibližně o 20 % lepších výnosů, ale má zároveň i svoje špatné stránky. Otázkou je tedy, jaký poměr může být pro budoucí populaci vhodný?
Během posledních let výrazně vzrostla dostupnost potravin, což však vedlo k nepříznivým dopadům na životní prostředí. Obecně se předpokládá, že produkce bude muset do roku 2050 vzrůst přibližně o 50 %. Toto dále umocňuje fakt, že lidé mají stále horší stravovací návyky.
Organické zemědělství se nyní silně rozšiřuje a zamezuje používání syntetických hnojiv a pesticidů. O pozitivních přínosech toho lze najít mnoho, ale hlavním problémem je, že toto zemědělství dále výrazně zvyšuje tlak na větší plochy půdy. Důležitou otázku následně hraje také úvaha, kde vzít další zemědělskou půdu, když zvážíme, že v současné době již využíváme z velké části všechnu volnou zemědělskou půdu. Úvahy poté padají na další odlesňování, které ale zrovna nenahrává otázce zachování současného klimatu a naopak může způsobovat další nepříjemnosti pro planetu.
Na následujícím obrázku můžeme vidět, jak bude růst potřeba zemědělských ploch v roce 2050 se zahrnutím modelu klimatických dopadů. Pokud by klimatické dopady v čase byly vysoké a plýtvání potravin by nekleslo a zároveň by neklesla potřeba krmných ploch pro dobytek a přešlo by se na plně organické zemědělství, tak by potřeby zemědělských ploch vzrostla o 71 %. Moc dobře na tom není ani scénář s nulovými dopady v klimatických změnách, který za stejných okolností předpovídá nárůst potřeby zemědělských ploch o 33 %.
Obrázek znázorňuje rostoucí/snižující se potřebu zemědělských ploch (v %).
Na druhou stranu by při přechodu na plně organické zemědělství kleslo či mělo klesnout množství dusíku v půdě. Pokud by v roce 2050 bylo zemědělství plně konvenční, tak za každých okolností bude stoupat množství dusíku v půdě.
Na obrázku je znázorněna rostoucí/klesající bilance dusíku v půdě (v %).
Celkově výsledky ukazují na fakt, že pokud zvolíme z 60 % organické zemědělství a zároveň snížíme potřebu potravinářských krmiv o 50 % a také o 50 % snížíme plýtvání potravin, tak populace v roce 2050 bude potřebovat pouze minimum nových pozemků. Při zahrnutí středních klimatických dopadů se dostáváme na potřebu růstu zemědělských ploch o 3 % a o stejnou procentuální změnu by také narostlo množství dusíku v půdě. Jedná se o model, který jako jeden z nejlépe možných volí autoři práce.
Závěrem je tedy zřejmé, že pro udržitelnost bude vhodné, pokud dojde ke snížení poptávky po živočišných produktech. Nejen že v tomto případě bude potřeba méně půdy, ale půda se stane také kvalitnější a konec konců i lidem může prospět strava více zaměřená na zeleninu a luštěniny. A hlavně, což je ještě více důležitější, se musíme zaměřit na omezení plýtvání potravinami, což mě přivádí opět k otázce z behaviorální ekonomie a to jak správně motivovat lidi k tomu, aby potravin bylo dost i v roce 2050?
(Zdroj: www.nature.com)